Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Tentokrát do chrámu páně vstupoval bez zatížení z přítomnosti k věřícím. Prohlížel si celý prostor. Nádherné sloupy, malovaný strop i zlacený oltář. Nevynechal temná zákoutí, o nichž jsem ani nevěděl. Celou dobu jsem jej mlčky provázel, boje se jednoho detailu. Jestli bude chtít do zpovědnice, uteču. Zatímco já se zaobíral strachem ze setkání s farářem, Dušinka se rozplýval nad krásami starého umění. Nejvíce jej zaujali andělé. Vysvětlil jsem mu, že jde jen o fiktivní postavy, jelikož anděla ještě nikdo nikdy neviděl. Nevím, jestli bude mé pojmenování trefné, ale v tu chvíli se na mě podíval jako věřící na mimozemšťana. Prý že u nich andělé jsou a jsou viditelní. My ale máme tu výhodu, že je nevidíme. Tehdy jsem nechápal, jaká je to výhoda je nevidět. Dnes však už vím, že nevidět anděla je svým způsobem štěstí. Abych však důstojně obhájil svá stanoviska, vysvětlil jsem mu, že anděl je řecké slovo od slova angelos, což převzala latina jako angelus, a je to v zásadě posel boží. Pochopil všechna má vysvětlení, s tím, že název není důležitý. Nejdůležitější je andělova podstata. Tím mi opět dal důvod k přemýšlení.

Po návštěvě stánku věřících byl na nějakou dobu uklidněný. Nejsem věřící ve smyslu slepé bezmezné víry, ale po návštěvě mimozemšťana se k věřícím počítat mohu. No schválně. Zkuste jít do kostela s mimozemšťanem a pak uvidíte.

Na cestě domů se jak jinak než staral, zda moje matka dobře pečuje o jeho zvířence, Adama a Evu. Normální cestou uvažování jsem dospěl ke správnému názvu slova zvířenec přes svěřenec a zvíře. Jména Adam a Eva bych ponechal bez komentáře, ale na toto konto ke koťatům musím ještě dodat jeho otázku:

   „Vysvětli mi, jak je možné, že bůh stvořil Evu z žebra Adama, když je toto asi tisíckrát menší, než Eva?“

Neznám argumenty, se kterými se dnes a denně potkávají faráři, mniši a opatní, ale já cítil, že musím nastolený problém mimozemšťanovi vysvětlit.

„Jestliže slyšíš, čteš, nebo vidíš příběhy o Adamovi a Evě, musíš si uvědomit, že jde o několik tisíc let starý příběh, nad nímž nemůžeš uvažovat ve stylu moderním.  V případě, že se pozastavíš u problému, jak mohl bůh stvořit ženu z Adamova žebra, mohl by ses ptát, jak stvořil vesmír za sedm dní.“ Dušinka však po krátkém přemýšlení zaperlil.

   „Pán bůh nestvořil svět za sedm dní, ale za šest. Sedmý den odpočíval. Není to několik tisíc let starý příběh, ale nekonečný a nakonec není ani bohovo pohlaví jisté. Já osobně si myslím, že je bůh bezpohlavní.“

Řeknu vám, že po jeho analýze je jednodušší říct, že je úplně blbej.

 

  1. Jablka

(chatrné)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je z převážné většiny úplně blbej. Vrátím se do doby, když jsem jej seznamoval s našimi jedlými poživatinami. Tehdy mě docela zarazilo, že se neskutečně podivil nad obyčejným jablkem.

   „U nás jablka nemáme a neznáme. Možná, že bych přirovnal váš víceplod k našim blkům, nebo jakům, ale ty kvality co má vaše jablko, určitě žádný náš plodek nemá,“

Jak málo stačí k dětské radosti. Tuto větu si pamatuji od svého tatínka. Dnes jsem se pozastavil nad tím, jak máme moc, aniž bychom s tím byli spokojeni. Prachobyčejné jablko je přece tou nejvyšší a nejspolehlivější devizou, již naše planeta má. Žel bohu si jí nevážíme. Náš rozhovor končil jeho nesmyslným, ale pochopitelným zdůvodněním, že kdybychom jedli jen jablka a nic jiného, přežili bychom minimálně desetkrát více, než když pijeme a kouříme.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku