„Mám pocit, že je čeština přespříliš složitá, že pravděpodobně zvolím jinou destinaci k učení cizího jazyka.“ Po této větě se všichni přítomní hlasitě dožadovali vysvětlení, neboť se nám zdálo, že je to jen jeho špatná nálada z únavy, která přispěla k tomuto rozhodnutí.
„Proč se ti naše krásná řeč nezdá?“ zeptala se Jana ve snaze zachránit, co se dá. Kamarád si utřel čelo a s neskrývanou nejistotou poprosil o trochu vody. Jana snažíc se vyjít mimozemšťanovi vstříc, nalila do sklenky vodu a nesla mu ji. Příčinou, že její stav je vysoce nebezpečný, co se týče možnosti porodu, a uprostřed cesty k cíli jí koplo nenarozeně tak, že málem ztratila rovnováhu, vychrstla na Dušinku celý obsah hrnku. Ten totálně omoklý prohlásil, že se chtěl pouze napít a ne se koupat. Po několika minutách věnovaných starosti o naše budoucí dítě se vše uklidnilo a já přinesl Dušinkovi nové pití s otázkou, proč se mu zdá čeština složitá. Když už se Janě udělalo volněji, sledovali jsme jeho reakci.
„Nelogičnost českého lidstva mě neustále překvapuje.“ Začal kamarád nečekaně odjinud. „Například vymýšlíte na základní lidské potřeby slušná slova.“
Musím se přiznat, že jsem jej tentokrát, jako vždy, absolutně nepochopil. Naštěstí jsem své nepochopení nemusel demonstrovat, poněvadž Dušinka pokračoval: „Abyste se nestali lidovými, vymysleli jste si na slovo hovno slušnou variantu lejno, potažmo exkrement. Kdo dnes chce být nanejvýš „slušný“, řekne, že to byly výkaly. Přitom jde o jednu a tutéž věc. Jde jen o obyčejnou lidskou potřebu a někteří maloměšťanové si usmyslí, že je to eklhaft a běžní lidé, místo, aby je opravili a trvali na zavedeném výrazu, s nimi souhlasí a bláhově, v domnění, že se stanou jakoby vyššími, toto názvosloví přijmou. Chválím snahy všech, kteří používají běžné názvy pro tělesné potřeby, i když si vy o nich myslíte, že jsou vulgární. Abych jen neplácal, uvedu příklad z písničky pana Schmitzera, který nabádá posluchače, aby řekli prdel.“
Jana reagovala na jeho stížnost, že je přece lidské skrývat jisté nechutné věci, načež on rezolutně prohlásil: „Jestli je pro vás dámské, či pánské přirození nechutné, mohu to tolerovat, ale v tom případě mi vysvětlete, proč se vyhýbáte slovu flaška, když je to v podstatě stejné cizí slovo jako láhev?“
Já, ve snaze zachránit Janinu aktivitu, jsem zvolil jinou taktiku.
„Jestliže se ti zdá slovo hovno normální, jenž není potřeba nahrazovat, řekni mi, jak se s touto věcí vypořádáváte u vás?“
Dušinka neodpověděl a řekl, že bychom jejich řeči stejně nerozuměli, ale že když se má učit řeč, která ani neví, jak se co píše, je to tu pro něj zbytečné.
Věta, Tak to dokaž zazněla v našem sporu již nejmíň po tisící. Pochopitelně to během pár vteřin opět dokázal.
„Tak mi řekni, jak se píše podstatné jméno, odvozené od slovesa vyčítat?“ Chvíli jsem přemýšlel. Ne proto, že bych nevěděl, ale hledal jsem nějaký chyták. Když jsem na žádný nepřišel, odpověděl jsem, že hledaným slovem je výčitka.
„Správně a teď mi vysvětli, proč se v jednom píše první i krátké a druhé dlouhé a ve druhém naopak?“ Opravdu jsem netušil, proč tomu tak je a jen jsem si opakoval ta dvě slova.
Hlasité předčítání