- Akce
(hrozné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Tuhle se mě zeptal, jak vypadá akce. Nevěděl jsem, kterou akci myslí, a vyzvídal jsem: „Myslíš nějakou konkrétní, nebo to chceš vědět všeobecně?“ Odpověděl, že neví, jestli jsou všechny stejné, nebo jestli je mezi nimi rozdíl. Snažil jsem se, aby pochopil systém, a začal jsem zeširoka.
„Když se někdo chystá prodat své zboží, udělá akci.“ Mimozemšťan se na mě díval doslova jako mimozemšťan.
„Z čeho?“ Nevěděl jsem, co tím myslí, a zeptal jsem se: „Co z čeho?“ Zamával rukama a pokračoval.
„No z čeho udělá tu akci?“ Došlo mi, že je to zřejmě zase jedno ze slovních nedorozumění.
„Prosím tě. Nejdříve mi řekni, při jaké příležitosti jsi to slovo zaslechl, abych věděl, nač se ptáš.“ Řekl, že Slováci neumí dobře česky, načež pokračoval, že při obědě. Dále jsem z něj dostal, že obědval on a že tam byla televize. Pochopil jsem, že to byl pokyn režiséra k zahájení natáčení. Asi natáčeli v restauraci a kamarád se tam připletl. Opustil jsem první myšlenku o prodeji zboží a vysvětlil mu, že při natáčení je vžitý povel akce stejně jako by se řeklo start. Tentokrát se na mě díval jako hejno mimozemšťanů.
„To myslíš u holiče?“ řekl a mě málem trefil šlak.
„Krucinál, u jakého holiče?“ Pokrčil rameny a řekl, že já tvrdím, že odstartuje rejžákem natáčky.
„Neříkal jsem natáčky, ale natáčení. Neříkal jsem rejžák, ale režisér a neříkám nic, dokud mi neřekneš, jak jsi k té akci přišel. Říkej.“ Řekl, že k ní nepřišel, neboť u ní byl ten reportér. Teď už jsem si opravdu připadal jako idiot.
„Jaký reportér?“ zeptal jsem se a čekal na vysvětlení.
„Ten reportér z televize.“ Náš další rozhovor byl v mnohém podobný vyšetřování.
„Tak znovu. O jaké akci mluvíš?“
„Nevím, já ji neznám.“
„Kde jsi slovo akce slyšel?“
„V restauraci.“
„Kdo to slovo vyslovil?“
„Reportér.“
„Co dělal reportér v restauraci?“
„Nebyl v restauraci.“
„Jak jsi ho tedy mohl slyšet, když tam nebyl?“
„Byl tam.“
„Před chvílí jsi tvrdil, že tam nebyl.“
„Netvrdil jsem, že tam nebyl. Tvrdil jsem, že nebyl v restauraci.“
„A kde tedy byl, když nebyl v restauraci?“
„V televizi.“
„V jaké televizi?“
„V té, jež stála v restauraci na skříni.“
Pane Bože! Proč já? Pomyslel jsem si, ale nahlas jsem řekl jen: „Pamatuješ si, co řekl ten reportér v televizi, která stála na skříni v restauraci?“
„Pamatuju.“ Odpověděl.
Na to nemám. „Tak si to pamatuj.“
„Proč?“ podíval se zmateně.
Zvedl jsem ruce a zakřičel: „Protože to byla poslední slova, která jsi slyšel, než tě zabiju!“ Na to mi odpověděl, že se bude bránit. Vysvětlil jsem mu, že jej samozřejmě nezabiju, ale že jsem to řekl, neboť mě rozčílil. Pak jsem mu řekl, aby mi řekl vše, co ten reportér řekl. Nadechl se a se strachem, jestli jej neuhodím, mi pošeptal: „Ozývám se k vám z místa, kde právě proběhla krásná akce za podpory místních složek.“
Sláva! Konečně jsem po půlhodině dostal přesnou informaci.
„Takže. Akce může být jakákoliv. Třeba výstava nebo závody. Jestli si viděl pozadí za reportérem, mohl jsi posoudit, o jakou akci šlo. Pochopil jsi, co slovo akce znamená?“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.