„Každé velkoměsto, je plodnou půdou pro různé nadávky, ale nikde se jim nedaří tak dobře, jako v Praze. Pozorujeme pětileté hochy. Všimněte si hochů desetiletých a patnáctiletých nastávajících jinochů. Kdykoli mluví mezi sebou, zahájí rozhovor homérsky prostým a výrazným oslovením: Ty vole.“ Přestal číst, podíval se na mne a s výrazem důležitosti mi prozradil, že: „Je to článek starý rovných sto let. Takže oslovení vole má narozeniny. Ty vole.“ Vyvrátil jsem mu jeho tvrzení, i přesto, že o tom nic víc nevím. „Jenže před sto lety vyšel pouze článek, kdežto oslovení bylo již s nejvyšší pravděpodobností používáno už dříve. I když se přiznám, že jsem si bláhově myslel, že přišlo do módy až po válce.“
S tímto tvrzením musel souhlasit. Zeptal se však, proč se oslovujeme kohoutím krkem. Vyvedl jsem jej opět z omylu. „Vůl není kohoutí krk. Kohoutímu krku se říká vole.“ Toto prohlášení bylo pro něj jako bych mu píchl do sedínky šídlo. „Vždyť jsem to povídal. Je to vole, vole.“
„Tentokrát jsem na koni já a ty chvíli mlč,“ požádal jsem jej. Podíval se na mě, jako bych ztratil rozum, a sáhl mi na čelo, jestli nemám horečku.
„O jakém koni mluvíš? Nejsi nemocen?“ Měl o mě chudák starost. Posadil jsem jej zpátky do křesla a započal nechtěný monolog.
„Když někdo řekne, že je na koni, myslí tím, že má pravdu, neboli že je výš, než ten druhý, který nemá takový rozhled, jako ten, jenž na koni sedí. Je to přirovnání. Můžeš si to klidně vygooglovat.“ Místo toho, aby se snažil rčení pochopit, se zeptal, jestli píšu vygooglovat s čárkou, nebo kroužkem nad u. On, že by tam psal kroužek. Ihned poté, si na papír napsal vygůglovat i vygúglovat, a s přímo studijním zájmem obě slova prohlížel. Vzal jsem mu pero a napsal pod jeho varianty vygooglovat. Byl chvíli ticho, jako by přemýšlel, (I když si myslím, že je to moc silné slovo. Po delší známosti bych u něj zvolil variantu: Byl chvíli ticho, jako by si nevěděl rady.) a pak poťukal perem na ů a souhlasně zahýkal. „Ů s kroužkem je lepší.“ Byl jsem rád, že je sám sebou spokojen, a já se mohu opět věnovat usínání. Když už jsem skoro zabral, zatřásl se mnou a pravil, že spát mohu v urně a ať mu vysvětlím to vole. A bylo po spánku. Opravil jsem jej, že se neříká v urně, ale v hrobě a on na to řekl, že je nová doba a do hrobu se už lidé nedávají. Probral jsem slovo vole i slovo vůl a pro jistotu jsem přidal i definici o floskuli, neboť tím se slovo vole stalo, když se významově vyprázdnilo. Bohužel jsem si tím moc nepomohl, neboť jsem mu musel znovu vysvětlovat termín, významově vyprázdnilo. Je totiž úplně blbej.
- Návštěva u rodičů
(pošetilé)
Mám kamaráda. Netvrdím, že je mimozemšťan, ale je úplně blbej. Dalším krokem v seznamování se s mojí novou láskou byla návštěva Janiny rodiny. Musím podotknout, že není nic jednoduché a v případě mimozemšťana v rodině je to přímo složité.
Abych vám přiblížil náš rozhovor, týkající se tohoto problému, slyšte a přemýšlejte. (vlastně čtěte a přemýšlejte)
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.