- Dobití baterek
(nepříjemné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Po zhlédnutí jakéhosi dokumentu v televizi za mnou přišel s tím, že by potřeboval naplnit baterky. Optal jsem se, jaké baterky potřebuje naplnit. Odpověděl, že svoje. Zjišťoval jsem, kde je má, a on se začal smát a prohlásil, že jsou to imaginární baterie v jeho těle. Nevím, jak jeho tělo funguje. Normálně jí a pije, o dobíjení baterek jsem doposud nic neslyšel. Poprosil mě, jestli bych mohl koupit letadlo. Znám jeho vyjadřování a tak jsem pochopil, že myslí letenku. Zeptal jsem se proto, kam chce letět. Ukázal na televizi a řekl, že tam. Televize byla vypnuta a já se zeptal ještě jednou. Znovu ukázal na tu prázdnou obrazovku a trval na svém. Podíval jsem se do programu a zjistil jsem, že dávali krátký film o Šemnické skále, jež stojí nedaleko Karlových Varů. Trval na návštěvě této lokality. Prý tam jeho předkové zabudovali dobíjecí stanici a on musí naplnit baterky. Vysvětlil jsem mu, že abych se dostal k Šemnické skále, nemusím kupovat letadlo, neboť Šemnická skála je o pár kilometrů blíž než letiště. Byl tím potěšen a tak jsme tam jeli.
Počasí nám nepřálo a na místo jsme dorazili za silného deště a větru. Poblíž Šemnické skály jsem zastavil a Dušinka vyběhl směrem k lesu. Po chvíli jsem jej ztratil z dohledu. Silně lilo a vítr houpal automobilem. Vůbec se mi nechtělo následovat kamaráda. Čekal jsem v teple a pozoroval strašidelnou skálu, jejíž vrchol vůbec nepůsobil přátelsky. Když déšť povolil, chtěl jsem vylézt a jít jej hledat. Tu se však zablýsklo a já uviděl, že mimozemšťan stojí na skále a skrz něj vjíždí blesk do skály. Nebylo vůbec divné, že do něj blesk uhodil. Dušinka stál na nejvyšším bodě. Jenže blesk nebyl provázen oním běžným hromem, ale pouze slabým zašustěním. Bylo mi líto, že jsem přišel o kamaráda. To už se tak v životě stává. Rozhodl jsem se, že ještě počkám, až přestane pršet úplně a vyškrábu se nahoru, abych ho pohřbil. Nebylo by totiž dobré, kdyby jej tam senzacechtiví lidé našli. Zachumlal jsem se pod deku a usnul jsem. Za několik minut se Dušinka vrátil a kromě toho, že mu vlasy trčely na všechny strany, vypadal celkem stejně. Jeho hlava byla velice podobna odkvetlé pampelišce. Jen nálada se mu zvedla. Byl nadšený a ptal se na všechny drobnosti, které uviděl. Kolik kusů musí obsahovat shluk stromů, aby se dal nazývat lesem, jak dlouho trvá chvíle a podobné životně důležité věci. Než jsme dojeli domů, zodpověděl jsem mu asi dvě stě padesát dva otázek. Když jsme vystoupili z vozu, zeptal jsem se jej pro změnu já: „Jak dlouho ti to nabití vydrží?“ Řekl, že asi půl roku a já se těšil, až mu budou slábnout baterie. Je úplně blbej.
- Princip Vánoc
(odporné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Chtěl znát princip Vánoc. Začal jsem od Ježíška, bible a dějin. Zastavil mě však v mém vyprávění a prohlásil, že dějiny již zná, ale že by rád pochopil princip dnešních Vánoc. Hlásáme prý, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, lásky a pohody. Klid však nemáme, jelikož sháníme, lítáme, nakupujeme, uklízíme, vaříme, pečeme, balíme a smažíme. Nakonec po tom maratonu odjíždíme honem si užít někam jinam, než bychom měli a chtěli. Mír prý také není, protože ještě neslyšel, že by se zrovna o Vánocích nějaké bojující armády usmířily. Lásku neprojevujeme nijak zvlášť ve větším měřítku než jindy a pohodu si užíváme asi v jednom procentu celého vánočního času. Takže vlastně nechňápe, v čem je princip Vánoc a celého toho lhaní.
Hlasité předčítání