Dušinka

Humor

⏱️ Doba čtení: cca 260 minut

Dokonalou podpásovku jsem však dostal při naší další návštěvě u rodičů mé budoucí ženy, neboť přivítali Dušinku víc, než mě a na důkaz přátelství Dušinkovi nalili k přípitku božolé de jonatán, což jste jistě správně identifikovali jako domácí jabčák. Jedovatě jsem kamarádovi pošeptal, že nemá pít, i když je ten alkohol vyroben z jablek. Načež si jej velice pochvaloval. Po druhé sklence se však zeptal, jestli nevyrábíme z jablek i cigarety, protože si pantáta zapálil.

Lituji dne, kdy jsem svou vyvolenou přesvědčoval, že bude litovat, že neseznámila své rodiče s Dušinkou. Dnes lituji já. Při každé návštěvě u Janiných rodičů se vše točí kol Dušinky.

Nebudu zdůrazňovat všechny nelibosti, ale když vám naznačím, že mě skorotchán vždy přivítal slovy“ „Kde ho máš?“ je vám asi jasné, že tím nemyslel kohokoli jiného. Po večerech jsme se pak věnovali problémům, jako je: Když měříme teplotu, je to teploměr, nebo teplotoměr? Je dostavník součástí městské hromadné dopravy? Nebo jestli je had manželem hadice.

I přes všechny mé nelibosti, že nejsem prvním z nápadníků, jsem se smířil s údělem nápadníka druhé kategorie, čímž jsem jaksi degradoval na místo ženicha. Naštěstí toužení mé nastávající se absolutně neztotožňovalo s jejím otcem a já prošel sítem jako nejvyšší z vyvolených. Kdybych vám tyto věty měl říci jednodušeji, myslím, že by průkazné vyhovuji, stačilo. Dušinka je na rozdíl ode mne totiž úplně blbej.

61. Malování a kos

(ptákovina)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Jednoho krásného dne jsem se vrátil ke svému občasnému koníčku. Vyndal jsem ze skříně stojan, připnul na něj plátno a namíchal si barvy. Dušinkovi se mé malování velice líbilo a požádal mě, zda by si mohl také kreslení vyzkoušet. Nevěřil jsem, že mimozemšťan s malou fantazií dokáže namalovat cokoli pěkného, ale přesto jsem mu položil na stůl blok a barvičky. Poté jsem se vrátil ke svému plátnu a tichým pískáním jsem dával světu najevo, že je mi dobře. Dušinka mě však poprosil, ať s tím pískáním přestanu, nebo ať jej to naučím. Odpověděl jsem mu, ať není cimprlich, a jal jsem se mu vysvětlovat, jak má nastavit jazyk za rty, aby pískání vytvořil. Když po několika špatných pokusech vyloudil první pískaný tón, měl neuvěřitelnou radost. Za několik málo minut jsme si dvojhlasně hvízdali melodii Šašek počmáranej. Po skončení naší hudební vložky se mě kamarád otázal, jak vypadá cimprlich. Řekl jsem mu, že nevím, jelikož to není tvor, ale německé přídavné jméno. Podivil se, že používám německé slovo, a okomentoval to, že asi čeština nemá pro potřebné přirovnání to správné slovo. Řekl jsem mu, že to správné slovo čeština má, protože to znamená příliš jemný, choulostivý, nebo rozmazlený, ale že vlivem staletí se jaksi toto slovo u nás usadilo. Když nás Jana zavolala k obědu, přišla se pochopitelně podívat na naše díla. Mě pochválila, že se jí krajinka líbí a dala mi za ni hubičku. Nato jsme se šli podívat ke stolu, kde kraloval mimozemšťan. Jeho dílo bylo velice zajímavé. Uprostřed prázdné místnosti stál podivný tvor, připomínající hejkala, či buližníka, který měl vyvalené oči, jako by právě šlápl do čehosi nechutného. Jana se Dušinky zeptala, kdože to je, a on jí s lehkou samozřejmostí odpověděl, že namaloval cimprlicha. Prý abychom věděli, jak vypadá. Musím uznat, že to bylo snad poprvé, kdy jsem obdivně kroutil hlavou nad jeho fantazií.