Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Začínal jsem si být jist, že je to u nás lepší, i když máme v kýženém směru vlastně velkou nejistotu. Ještě jsem se zeptal, proč se o tom u nich nesmí mluvit, a na to mi odpověděl, že si to odhlasovaly ženy, aby si chlapi v hospodě o nich nepovídali. Ano. Určitě je to tady lepší. Ještě na závěr podotkl, že u nás nechňápe krátkovlasé černovlásky, jež muže chtějí. Je úplně blbej.

 

  1. Řidičák

(anarchismus)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Stále nemohl pochopit princip peněz. Vysvětloval jsem mu horem dolem, že všechno má svou cenu, ale on si stále myslel, že si z něj dělám srandu. Má trpělivost přetekla ve chvíli, když po shlédnutí filmu Kurvahošigutentag, objednal na internetu kolotoč. Odmítl jsem zakázku s tím, že mi mou internetovou adresu kdosi zneužil.

   „Jak si můžeš dovolit, objednat si kolotoč bez toho, aby ses mě zeptal?“ spílal jsem mimozemšťanovi.

   „Chtěl jsem se nechat svést,“ zněla prostinká Dušinkova odpověď.

   „Kdyby ses radši věnoval nějaké normálnější činnosti. Jestli si myslíš, že tě na kolotoči svede nějaká toužící blondýna, tak se mýlíš. Mezi svezením a sváděním je totiž veliký rozdíl. Mimochodem to tvoje ježdění by mě stálo spoustu peněz.“ Možná pochopil cenu peněz, ale možná také ne. Jen po delší pomlce prohlásil, že by chtěl naučit řídit auto. Když prý u nás umí řídit i zvířata, mohl by jezdit i on. Nepochopil jsem, jak přišel k této informaci a sondoval jsem. „Tys viděl u nás řídit nějaké zvíře?“ Odpověděl, že nikoli, ale že jsem přece já tvrdil, že řidič před námi, který nejel nejlépe, je asi nějaké prase.

Zeptal jsem se jej, jestli to chce jen umět, nebo jestli chce také normálně jezdit. Dušinka řekl, že neví, jaký je v tom rozdíl. Vysvětlil jsem mu, že když jej to naučím, bude to umět, ale na silnici bez řidičského průkazu nesmí. Na to odpověděl, že ho to mám naučit a pak mu mám napsat ten průkaz. Ukázal jsem mu knihu Pravidla silničního provozu a doporučil mu, ať se to naučí, jinak má smůlu. Přišel za dva dny s prohlášením, že už to přečetl a ať jej tedy naučím jezdit. Jezdili jsme po opuštěné cestě tam a zpět asi tisíckrát a pokaždé dělal ty samé chyby. Přihlásil jsem jej na kurz a on ho po měsíci opustil s tím, že mu to asi nikdy nepůjde. Nevím, jak může řídit kosmickou loď, když nezvládl autoškolu. On ale tvrdí, že jsou naše pravidla špatná a že je nechňápe. Vozy, že jsou složité a zbytečně komplikované. Já si však myslím, že tu jeho raketu naprogramoval někdo jiný a on, že se jen vezl. Je totiž úplně blbej.

 

  1. Půjdeme na plovárnu?

(nejasné)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Na mou otázku, co budeme dělat, když mám dnes volno, mi odpověděl, že souhlasí. Lehce jsem jej upozornil, že nemůže na otázku odpovědět souhlasem. Řekl však, že to tedy může, protože se mě minule ptal, jestli chci k večeři vajíčka a já řekl také ano. Některé věci se mimozemšťanům špatně vysvětlují. Zeptal jsem se jej proto ještě jednou a jinak. „Máš dnes něco na plánu, nebo pojedeme k vodě?“ Odpověděl však opět: „Ano.“

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku