Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

   „Dobrá, tak který vůl vymyslel, že vesmír vznikl Velkým třeskem?“ opakoval otázku. Věděl jsem, že když teď začnu cokoli vysvětlovat, bude to zbytečné, protože jsem nevěděl, odkud se vzala teorie o Velkém třesku. Tak jsem otázku otočil.

   „A jaké informace máte o zrodu vesmíru vy?“ Neodpověděl a zeptal se mě, jestli si dám také kávu. Mimochodem kávu se naučil vařit skvělou. Bohužel mi později mamka vyvrátila tuto domněnku, jelikož prý každá káva, již vám uvaří někdo jiný, chutná skvěle. Využil jsem chvíli ticha a začal psát článek o Velkém třesku. Když se Dušinka vrátil se dvěma voňavými hrnky, pokračoval: „Každé malé dítě na naší planetě ví, že vesmír byl vždy. Nebyl žádný velký třesk. Jsou jen malé třesky plesky.“

   „A jak tedy vysvětlujete rozpínání vesmíru?“ uvažoval jsem nahlas.

   „Rozpíná se jen ta část, kde došlo k výbuchu. Ostatní galaxie jsou nepohyblivé. Nebo vlastně pohyblivé tak málo, že ten pohyb není zaznamenačný. Vlastně by se nemělo říkat, rozpíná, ale rozlétává,“ opravil jsem ho slovem zaznamenatelný a nechal jej pokračovat.

   „Občas se v některé části vesmíru nakumulují galaxie k sobě tak blízko, že se navzájem vcucnou a po zcucnutí dojde k výbuchu. Samozřejmě, že se to dá nazvat Velkým třeskem, ale je to jen hrášek ve veliké vaně, plné lusků. Ostatní galaxie jsou staré, že se skoro nepohybují.“

Pochopil jsem, že má ze své planety zhruba tak slabě důkladné informace o vzniku vesmíru jako mám já. Přesto jsem jej nechal pokračovat v přednášce.

   „Ty nepohybující galaxie nemůžete vidět, protože při tom vašem „Velkém třesku“ byly ve vašem okolí všechny galaxie vcucnuty a ty ostatní jsou velmi daleko. To, čím nazýváte „Velký třesk“, byl vlastně výbuch několika milionů galaxií ve vašem okolí. Je to jednoduché. Když zapálíš svíčku, svítí jen tak daleko, jakou má sílu její plamen. Ostatní tmy se svíčka nedotkne. Od svíčky vidíte jen například pět, či deset metrů. Jenže vaše svíčka je vidět ze vzdálenosti několika stovek metrů. Proto nevidíte okolní vesmír. Jste příliš blízko svíčky. Tady také píší, že vesmír po čase zanikne. Že se zhroutí do jednoho bodu. To je také hloupost. Ne vesmír, ale jen jeho nepatrná část. Ten „Velký třesk“, kterým vy označujete vznik vesmíru je jen koloběh stále se opakujícího cyklu. Pár galaxií se zhroutí a v případě, že je mezi nimi i černá a bílá díra, opět vybuchne. My tomu říkáme koloběh nekonečného času.“

Po této školící chvilce jsem měl o čem přemýšlet. Dušinka se opět začetl do dalšího článku a já dokončil článek svůj, o Malém třesku. Podařilo se mi dokončit celý článek díky holiči z jiné planety. Pardon, mimozemšťanovi a jeho výborné kávě. I když je jinak úplně blbej.

 

  1. Uherský rok

(tupé)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Několik dnů jsme od tématu vesmíru neodbočili. Dušinka se zajímal o náš náhled i zvyklosti. Naše rozprava o této části věcí „odborných“ by skončila nebýt jeho větám: „Stejně se máte líp, než my. My, kvůli dvě slunce, nemáme žádný měsíc. A vy jich máte ihned padestnáct.“

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku