Když jsem se z nákupu vrátil, čekalo mě jak jinak, než zděšení. Všechny dírky byly sice vzorně zasádrovány a mokrým štětcem upraveny do krásné roviny, avšak můj šok se týkal elektriky. Dušinka sundal lustr, zásuvky i vypínače a zasádroval všechny tyto užitečné díry k takové dokonalosti, že jsem měl práci je znovu najít. Nenadával jsem mu. Byla to moje vina. Opravil jsem vše potřebné k dalšímu používání a konečně došlo na míchání barev. Vzal jsem fialovou a po zamíchání ji pro jistotu položil na okenní parapet. Mimozemšťan ocenil, že mu nenadávám a prohlásil, že nejen díky chrámu lásky, ale díky mě, mě má rád. Řekl doslova: „Mám tě rád, nejda díky, že chrám lásky máme, ale jda tobě díky příteli.“ Uvědomil jsem si, že jsme včera četli ze starých veršů a neopravoval jsem ho. Ihned po zajímavém básnickém výkonu však Dušinka zavřel okno, neboť se venku ochladilo, čímž neopatrně způsobil, že jsme měli před domem fialový záhon. Další hodinu jsme uklízeli venku. Dnes už nemělo cenu cokoli začínat. Šli jsme spát a malování nechali na ráno.
Brzy po rozednění, když kohout poprvé zakokrhal, jsem tiše vstal a odešel do obýváku. Dušinka se po nějaké době probudil a já měl již první nátěr hotov. Kamarád se protáhl a pochvalně zamumlal: „No, ale že jsme to pěkně zvládli.“ V tu chvíli jsem měl chuť po něm hodit kyblík s barvou. Avšak při představě včerejšího uklízení jsem odolal a souhlasně mu popřál dobrého jitra.
Další malování jsme dokončili skoro bez jakýchkoliv problémů. Jistě se zarazíte, u slova skoro. Ano nějaké problémy byly, ale ty se týkaly převážně Dušinky. Když totiž šlápl do kyblíku s bílou barvou, došlo mi, že bude barvy málo, a poslal jsem jej poprvé samotného dokoupit bílou a fialovou. Modlil jsem se za to, abych stihl udělat druhý nátěr dřív, než přijde. Povedlo se. Dvě stěny jsem měl hnědé, druhé dvě bílé a strop byl taktéž bílý. Stačilo to lehce vzít třetím nátěrem a malování bude eňo ňuňo.
Přišel po půl hodině a v tašce nesl hrdě tři kyblíky. Nechápal jsem, proč koupil tři, ale on prohlásil, že nakoupil, jak mohl nejlépe. Nabídkový balíček, tři v jednom, jsme totiž při prvním nákupu přehlédli. Pochválil jsem ho za chytré myšlení a vyndal zmíněné kyblíky. Jeden byl s barvou zelenou, druhý s růžovou a nakonec třetí se šedou. Vstal jsem ze země a odešel do kuchyně, abych si dal rum, za korunu z flašky. Tohle nepůjde, musíme jít ty barvy vyměnit. Pomyslel jsem si a vrátil se do pokoje. Dušinka však v rámci aktivity otevřel všechny kyblíky, a zatímco já se v kuchyni uklidňoval rumem, on tyto barvy slil.
„Tak teď už nám to nevymění,“ prohlásil jsem a odevzdaně usedl na stoličku. Nevím, jak dlouho jsem na té stoličce seděl, ale neměl jsem ani chuť a ani sílu vstát. Mimozemšťan míchal a míchal, a když byl s mícháním spokojen, vstal a začal natírat. Nechtělo se mi zasahovat. Bylo mi to v tu chvíli totálně jedno. Odevzdaně jsem se opřel o topení a po náročných dnech jsem zavřel radši oči a po chvíli díky působení rumu a tepla od zad i usnul.










Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.