Dušinka

Humor

⏱️ Doba čtení: cca 260 minut

Zatvářil se, jako že tomu rozumí a prohlásil: „Budeme létat tak jako minule?“ Na to vskutku nemám. Vzdal jsem to. Odešel jsem do baru se opít a doufal, že nepřiletí snaživý mimozemšťan a nebude vyřvávat, že je mimozemšťan. Jak říkám, je úplně blbej.

20. Plakát v tramvaji

(nekvalitní)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Od pondělka je smutný. Co smutný? Nešťastný. Jen chodí sem a tam a neustále opakuje: „Já ji musím najít.“

Zeptal jsem se, koho že to chce najít. Řekl, že potkal ženu od nich. Seděla v tramvaji, která jela proti. Namítl jsem, že mám několik verzí vysvětlení. První je ta, že jí byla jen podobná. Druhá verze je celkem tvrdá a to, že je již dlouho odloučen od svého národa, že mu šibe. A třetí verzí je, že tu na zemi od nich není sám. Vybral si třetí verzi, neboť ji prý opravdu viděl. Mám však nechat verze verzemi, a poradit mu, jak ji najít. V televizi prý viděl film, a ten řešil něco podobného plakáty, nalepenými na stromy, zdi a sloupy. Nenechal jsem jej tuto variantu dál rozvíjet s tím, že si dovedu představit, co by se dělo, kdyby se objevily plakáty, s textem: Mimozemšťan z planety xyzž, hledá ženu za účelem seznámení. První den by se přihlásili senzacechtiví novináři, druhý den by se přihlásily sňatkuchtivé baby z celého okolí a třetí den by se přihlásila policie spolu s psychiatry.

Nezbývalo než zjistit, kdy a kam jela. Udělali jsme rekonstrukci jeho jízdy. V 14.15 vyšel z knihovny a nasedl na tramvaj číslo 9. Udělali jsme totéž a po chvíli potkali jiný vůz, který na této trati jezdí. Kamarád zakřičel, že je tam zase a zatáhl za záchrannou brzdu. Vyskočili jsme uprostřed ulice a utíkali za druhou tramvají. Dohnali jsme ji na další křižovatce. Řidič nám otevřel, i přesto, že jsme nebyli na zastávce. Když zavřel dveře, oznámil nám, že mu z centrály volali a že nás ta záchranná brzda vyjde na tisícovku. Zaplatil jsem pokutu a Dušinka mezitím hledal na sedadlech svou vyvolenou. Když jí nenašel, usedli jsme na sedadla. Vtom kamarád zvedl zklamaně ruku a ukázal na plakát, přilepený na skle. Z reklamy na zubní pastu se usmívala dlouhovlasá blondýna s textem, Vaše vlasy, naše starost. „Je jim jen podobná,“ řekl a přesto, že mi jej bylo líto, jsem si o něm i nadále myslel, že je úplně blbej.

21. Kolo

(slabota)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zajímalo mě, jaké u nich mají dopravní prostředky. Prý je to hodně podobné jako u nás. Auta, metro, letadla, tramvaje, vlaky i autobusy. Jen vypadají trochu jinak. Jedno však nemají, a to kola a motorky. Požádal mě, jestli bych si nemohl koupit kolo, aby si ho vyzkoušel. Po zkušenosti s autem jsem však zvolil variantu méně rizikovou. Půjčil jsem si od mamky z kůlny staré kolo, které pamatuje ještě Šemíka, když byl hříbě. Mamka sice říkala, že si mohu půjčit její novou tříkolku, kterou má v garáži, ale s díky jsem odmítl. Na staré cestě za domem jsme zkoušeli první metry. Dušinka se sice snažil, ale asi nemá pražádný cit pro rovnováhu. Jel opřen o mé rameno a vždy, když se pustil, okamžitě spadl. Po několika hodinách jsem musel jít pryč a kamaráda jsem svěřil mamce s tím, aby na něj dohlédla, než se vrátím. Věděl jsem, že tvrdohlavý mimozemšťan jen tak svoji snahu neopustí, a v klidu jsem odešel.