Za několik dní jsme na procházce po městě uviděli prodejnu automobilů a já se konečně dozvěděl, proč si myslel, že měli staří Řekové či Římané pěkná auta.
Ukázal na jeden vůz a vítězným gestem mi oznámil, že jedna královna v té pohádce přijela Saabem. O královně ze Sáby, zvané Bilqís, jež žila mezi Etiopií a Jemenem, jsem radši nemluvil. Je totiž úplně blbej.
- Test IQ
(defektní)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Poprosil mě, abych mu pomohl změřit v jakémsi programu na internetu jeho IQ. Došel jsem k jeho stolu a zjistil, že má na obrazovce otevřeny stránky s testem a v prostředku okénko s pokynem Start testu.
„Jakou pomoc potřebuješ?“ zeptal jsem se a ukázal myší na místo, kde zahájí test.
„No abys mi pomohl. Nerad bych se zklamal,“ řekl nevinně a podíval se mi do očí jako štěně, které nenašlo aportek.
Přesvědčoval jsem jej, aby si test provedl sám, jelikož, kdybychom ho dělali spolu, byl by to podvod a nakonec ve výsledku bychom museli výsledek dělit dvěma. Přemlouval mě se strachem v očích.
„Jestliže máš strach, že se zklameš, mám jednoduchou radu. Ten test nedělej. Já ho také nikdy nedělal a žiju spokojeně,“ radil jsem mu.
Nedal pokoj. Prohlásil, že nemá strach, ale že se bojí. Vysvětlil jsem mu, že bát se a mít strach jsou synonyma a že jde v podstatě o to samé. Jestliže však nemá strach, má tedy asi jen obavy. Nechápal slovo obavy. Dal jsem mu tedy příklad. Jestliže ke slovu strach nebo bát se přidáme hodnotovou číslovku sto, k obavě bychom přiřadili asi tak třicítku.
Chvíli tiše přemýšlel a potom řekl, že on má tedy asi sedmdesát, protože třicítkou by jel leda na kole. A i když má o sobě nějaký názor, je si jist, že je japný a rád by skončil vrlý.
Neopravoval jsem jeho slovní chyby, a abych snížil jeho hodnotu obav, oznámil jsem mu, že jsem se tedy rozhodl sednout si naproti ke druhému počítači a že si také udělám stejný test jako on. S radostí souhlasil, a když jsem se připravil, ukázali jsme palcem nahoru, že jedem.
Řeknu vám, že jsem ani neměl čas se bát. Nikdy jsem netoužil vědět své IQ, ale když šlo o kamaráda mimozemšťana, udělal jsem, co bylo potřeba. Svůj test jsem měl hotov asi po hodině usilovné dřiny. Chvílemi jsem cítil, že mám mozek v drtičce a někdy se mi před očima dokonce udělaly barevné kruhy a já nebyl schopen dál pracovat. Už po půl hodině jsem cítil, jak mi po zádech stékají kapičky potu. Přesto byl můj výsledek více než dobrý. Možná, že kdybych měl větší čas na přípravu, bylo by kvůli stresu závěrečné číslo o něco nižší.
Mimozemšťan se nad testem potil ještě asi půl hodiny. Občas z něj vypadlo tiché pomóc nebo i jiná slova, jež nejdou interpretovat. Ne, že by byla všechna sprostá, ale vyslovoval některá ve své řeči a ta jaksi nejdou napsat. Abych vám přece jen naznačil, jaký zvuk jeho řeč má, představte si mňoukající kočku, již honí lev s chřipkou a nad nimi stojí bača hrající na fujaru. Tyto zvuky, když spojíte, je to přibližně ono.









Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.