„Kde je Dušinka?“ otázala se Jana. Mně příliš nechyběl, i když se přiznám, že jsem byl v té chvíli jeho nepřítomností trochu zaskočen. Paňmáma ukázala směrem k jabloni a řekla, že s jejím mužem probírají nějaké ty nesmrtelné chrousty.
„Jenže taťka spí a je tam sám,“ opáčila zneklidněná Jana. Tato její odpověď byla povelem k poplachu. Jako na první pomoc jsme se obrátili na pantátu. Ten však o našem mimozemském příteli nic nevěděl. Všichni jsme začali pobíhat po stavení a po zahradě. Dušinku jsme však nikde nenašli. V nejvyšší nouzi jsem si stoupl k plotu a zařval do lesa jeho jméno. Vtom se ozvalo odkudsi duté: „Tady jsem.“
„Chválabohu!“ pronesla paňmáma a šla otevřít Dušinkovi do sklípku.
Když jsme totiž odešli, požádala Paní Jana Rovenská starší paní Ludmilu Rovenskou, neboli paňmáma mamku, o přinesení pár jablek ze sklepa v zahradě, že upečou ke kávě štrúdl. Mamka si při vybírání ovoce však nevšimla, že dovnitř vstoupil zvědavý mimozemšťan a při odchodu za sebou zasunula petlici dveří. Dušinka takto zavřen usedl na bedny s jablky a ochutnaje tyto pro něj kouzelné plody ve voňavém vězení usnul.
„Byl jsem odpočíván. A jelikož jsem byl unaven, byl jsem spán,“ prohlásil kamarád a po osvobození se spokojeně protáhnul. Nikdo se nechtěl rýpat v této nesprávné větě, protože jsme byli rádi, že je opět mezi námi. Tedy nikdo, vyjma pantáty. Ten se ihned pustil do Dušinky s opravami.
„Nemůžeš říkat, že jsi byl odpočíván. To je holý nesmysl,“ protestoval.
„Ale já tam byl nedobrovolně. Jak bych to tedy měl říct?“ bránil se Dušinka. Pantáta však nevěděl, a proto se vyhnul odpovědi.
„A spán je také pitomost.“ Dušinkovi však se správnou větou neporadil.
Všichni jsme se pustili do pití kávy, či čaje a přikusovali jsme skvělý štrúdl. Nikdo už nechtěl nic řešit a jen jsme vychutnávali pekařské umění mé nastávající tchýně. Vtom se pomstychtivě ozval Dušinka.
„A já bych chtěl mít také příjmení Rovenský. A štrúdl s čárkou na ú je také pitomost. A nemlaskej a nesrkej, pane Ště.“
Každý, kdo měl v té chvíli něco v ústech, se buď zakuckal, nebo nechtěně vyprázdnil svou ústní dutinu vyprsknutím. Na závěr musím dodat, že se pantáta jmenuje Štěpán. Jen Dušinka nevěděl, že se to nepíše zvlášť. Po chvíli ticha, když se všichni věnovali chutnému štrúdlu s čárkou na ú, ještě Dušinka dodal: „Když je tedy odpočíván holý nesmysl, je odpočinut oblečený smysl?“ Štěpán Rovenský se na mimozemšťana podíval a bylo jasné, že si o něm myslí, že je úplně blbej.
- Na vodu
(bezcenné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Dostal jsem od přátel pozvánku, abych se zúčastnil akce zavírání Ohře. Občas jsem s přáteli jezdíval na vodu, ale teď, když mám na starosti mimozemšťana, jsem tuto příjemnou činnost jaksi opomíjel. Jana velice litovala, že nemůže jet se mnou, protože její pokročilé těhotenství se s tímto sportem jaksi nemá rádo. Zato Dušinka od první chvíle, kdy jsem jej vyzval k tomu, aby jel na vodu, nemluvil o ničem jiném. Neustále opakoval: „Musíš mě nejdříve naučit čeřit vodu klackem.“
Hlasité předčítání