Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

 

  1. Koňský text

(labilní)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A někdy je úplně blbej. Dušinka mě požádal, abych mu ukázal své rozpory, v případě, že nějaké mám. Jako skoro vždy jsem nepochopil, o čem je řeč a čekal jsem na další vysvětlení, s nadějí, že při dalším pokračování pochopím jeho záměr. Dále však jeho přání nepokračovalo a mimozemšťan zmlkl s otázkou v očích, čekaje na odpověď. Musel jsem se tedy ptát. Mé zkušenosti jasně ukazovaly, že nestačí položit otázku: “Jaké rozpory?“ a zeptal jsem se rovnou detektivně: „V jakém kontextu jsi zaslechl slovo rozpory?“ a to byla chyba. Bohužel ani strom neplodí někdy ovoce takové, jaké by měl, a Dušinka odpověděl, jak jinak, než: „Nevím, jestli byl koňský.“

Nezbylo mi, než abych opět začal od začátku.

   „Kde jsi to slovo viděl?“

   „V knize.“

   „V jaké knize?“

   „O koních.“

   „Pamatuješ si přesně text?“

   „Ano.“

Věděl jsem, že začínat s větou, že je to dobře, protože to byla jeho poslední slova, než ho zabiju, nemá cenu. Napočítal jsem do desíti a pokračoval ve výslechu.

   „Mohl bys mi jej reprodukovat?“

   „ Ano.“

To už jsem nevydržel a zvýšil jsem hlas.

   „Tak jej sakra reprodukuj, nebo tady budeme věčně.“

Odpověděl, že tu nemůžeme být věčně a já začal mít dojem, že je úplně blbej.

   „Jestliže chceš znát odpověď na tu posranou otázku, tak odpovídej, jinak jsme tu zbytečně!“

Nadechl se, jako by hodně přemýšlel, a pak mi oznámil, že si toho hovna nevšiml, ale že ta věta zněla: „Při jízdě na koni jsem měl rozporuplné pocity.“

Oddechl jsem si, když jsem zjistil, že z něj vylezlo to, co z něj doluji několik minut, ale přiznám se, že jsem během toho dolování zapomněl, na co se to vlastně ptal.

   „No a co?“ snažil jsem se zeptat neutrálně. Odpověděl, že jej zajímá, jestli vlastním nějaké plné rozpory, či zda je těch rozporů v mém těle víc.

V tu chvíli jsem měl rozporuplné pocity, a tudíž jsem byl přesvědčen, že bude hračka mu to vysvětlit.

   „To máš tak: Když ti třeba řeknu, že tě mám k smrti rád, je to rozporuplný pocit.“ Díval se na mě jako veverka na hrachovou kaši a já věděl, že nic nepochopil. Naštěstí jsem si vzpomněl na starý vtip o tchýni, která se zabije v mém novém autě, a anekdotu jsem mu přeříkal.

Smál se, až se za břicho popadal, načež se zeptal, co je to tchýně. Po mém vysvětlení prohlásil, že není pěkné, když si někdo dělá srandu ze smrti bližního, ale že vlastně díky tomu pochopil, co je rozporuplnost. Jen by jej zajímalo, jestli se toto slovo může používat i v jiném prostředí. Znovu jsem se přiznal, že nechápu, o jakém prostředí mluví. Ukázal mi časopis o koních, v němž byl zmíněný článek o rozporuplnosti a poukázal na to, že je to v koňském textu. Opravil jsem jej, že se neříká v koňském textu, ale v kontextu. Na závěr jsem trochu jedovatě naznačil, že i ten vtip o tchýni se netýkal koní. Načež mi rezolutně oznámil, že: „Můj nový vůz má pod kapotou spoustu koní.“ Je úplně blbej.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku