Tentokrát do chrámu páně vstupoval bez zatížení z přítomnosti k věřícím. Prohlížel si celý prostor. Nádherné sloupy, malovaný strop i zlacený oltář. Nevynechal temná zákoutí, o nichž jsem ani nevěděl. Celou dobu jsem jej mlčky provázel, boje se jednoho detailu. Jestli bude chtít do zpovědnice, uteču. Zatímco já se zaobíral strachem ze setkání s farářem, Dušinka se rozplýval nad krásami starého umění. Nejvíce jej zaujali andělé. Vysvětlil jsem mu, že jde jen o fiktivní postavy, jelikož anděla ještě nikdo nikdy neviděl. Nevím, jestli bude mé pojmenování trefné, ale v tu chvíli se na mě podíval jako věřící na mimozemšťana. Prý že u nich andělé jsou a jsou viditelní. My ale máme tu výhodu, že je nevidíme. Tehdy jsem nechápal, jaká je to výhoda je nevidět. Dnes však už vím, že nevidět anděla je svým způsobem štěstí. Abych však důstojně obhájil svá stanoviska, vysvětlil jsem mu, že anděl je řecké slovo od slova angelos, což převzala latina jako angelus, a je to v zásadě posel boží. Pochopil všechna má vysvětlení, s tím, že název není důležitý. Nejdůležitější je andělova podstata. Tím mi opět dal důvod k přemýšlení.
Po návštěvě stánku věřících byl na nějakou dobu uklidněný. Nejsem věřící ve smyslu slepé bezmezné víry, ale po návštěvě mimozemšťana se k věřícím počítat mohu. No schválně. Zkuste jít do kostela s mimozemšťanem a pak uvidíte.
Na cestě domů se jak jinak než staral, zda moje matka dobře pečuje o jeho zvířence, Adama a Evu. Normální cestou uvažování jsem dospěl ke správnému názvu slova zvířenec přes svěřenec a zvíře. Jména Adam a Eva bych ponechal bez komentáře, ale na toto konto ke koťatům musím ještě dodat jeho otázku:
„Vysvětli mi, jak je možné, že bůh stvořil Evu z žebra Adama, když je toto asi tisíckrát menší, než Eva?“
Neznám argumenty, se kterými se dnes a denně potkávají faráři, mniši a opatní, ale já cítil, že musím nastolený problém mimozemšťanovi vysvětlit.
„Jestliže slyšíš, čteš, nebo vidíš příběhy o Adamovi a Evě, musíš si uvědomit, že jde o několik tisíc let starý příběh, nad nímž nemůžeš uvažovat ve stylu moderním. V případě, že se pozastavíš u problému, jak mohl bůh stvořit ženu z Adamova žebra, mohl by ses ptát, jak stvořil vesmír za sedm dní.“ Dušinka však po krátkém přemýšlení zaperlil.
„Pán bůh nestvořil svět za sedm dní, ale za šest. Sedmý den odpočíval. Není to několik tisíc let starý příběh, ale nekonečný a nakonec není ani bohovo pohlaví jisté. Já osobně si myslím, že je bůh bezpohlavní.“
Řeknu vám, že po jeho analýze je jednodušší říct, že je úplně blbej.
- Jablka
(chatrné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je z převážné většiny úplně blbej. Vrátím se do doby, když jsem jej seznamoval s našimi jedlými poživatinami. Tehdy mě docela zarazilo, že se neskutečně podivil nad obyčejným jablkem.
„U nás jablka nemáme a neznáme. Možná, že bych přirovnal váš víceplod k našim blkům, nebo jakům, ale ty kvality co má vaše jablko, určitě žádný náš plodek nemá,“
Jak málo stačí k dětské radosti. Tuto větu si pamatuji od svého tatínka. Dnes jsem se pozastavil nad tím, jak máme moc, aniž bychom s tím byli spokojeni. Prachobyčejné jablko je přece tou nejvyšší a nejspolehlivější devizou, již naše planeta má. Žel bohu si jí nevážíme. Náš rozhovor končil jeho nesmyslným, ale pochopitelným zdůvodněním, že kdybychom jedli jen jablka a nic jiného, přežili bychom minimálně desetkrát více, než když pijeme a kouříme.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.