Dušinka

Humor

⏱️ Doba čtení: cca 260 minut

Po čtrnácti dnech, které jsme strávili nad výpočty, jsme dospěli k výsledku. Jeho dvě stě sedmdesáté třetí narozeniny oslaví pozítří. Měl jsem z toho skutečně velikou radost. Samozřejmě, že ne z toho, kolik mu je, ale z toho, že jsem mu mohl pomoci s tak zásadním životním problémem. Druhý den jsem nakoupil nějaké dobroty, o nichž jsem věděl, že je má rád, a těšil jsem se, že mu s nimi udělám radost. Když nadešla slavnostní chvíle, zapálil jsem svíčku na vlastnoručně upečeném dortu a vešel s ním a s dárky do pokoje, kde zrovna sledoval pohádky pro děti. Zazpíval jsem mu písničku (hodně štěstí, zdraví) a očekával jeho slzy dojetí. Místo toho prohlásil, že od dvoustovky zrozeniny neslaví a abych nerušil, protože se pes Filipes zrovna chystá rozuzlit jeden případ. Naštvalo mě to do té míry, že kdybych vynechal všechna sprostá slova, musel bych konstatovat jen, že je úplně blbej.

17. Dvě slunce

(blud)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Jednou jsme se opalovali a on prohlásil, že je to tu stejně lepší než u nich. Nikdy svůj domov nekritizoval, ale tentokrát ano. Zeptal jsem se jej proto, co se mu zdá u nás lepší, než v jeho rodišti. Odpověděl, že máme jen jedno slunce. Systém dvou sluncí jaksi nedokážu ve své omezenosti pochopit. Vždy jsem byl, jsem a zřejmě asi budu člověkem, který zažije jen jedno slunce a tak jsem vyzvídal. Po několika obratných otázkách pochopil, že mám o jeho vyprávění zájem a začal konečně hovořit: „Ráno, mezi východem prvního a druhého slunce máme čas přesně tři hodiny. Během té doby si všichni musíme uklidit, najíst se, pomodlit se, udělat hygienu a vše ostatní. Při východu druhého slunce musíme být v práci. V poledne, když se obě slunce kříží, máme půl hodiny čas na jídlo a odpočinek.  Pracuje se do západu prvního slunce. Když zapadne druhé, musí být všichni už doma.“

   Nedalo mi to, a zeptal jsem se, kolik hodin denně pracují. Povzdechl si a pošeptal, že tři. Užuž jsem mu chtěl gratulovat a závidět, ale ještě dodal: „Za tři hodiny si nestačíš ani nabrousit tužku. Stojí to za prd. Je to děsná nuda.“ Zkusil jsem ještě jednu otázku a to, jak dlouho spí. Prohlásil, že to je to nejhorší. Jejich tělesná konsistence potřebuje hodně spánku, takže spí celou noc. Je úplně blbej.

18. Ladění

(defensivní)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Jednou jsem mu četl něco z knihy a pak jsem chtěl, aby si prohlédl obrázky. Zamračil se na mě a prohlásil, že ať jej omluvím, ale že je špatně naladěn. Nevím, proč měl špatnou náladu, úryvek byl spíše veselý, ale on se držel za spánky a za chvíli povídá, že to už bude dobré. Prohlédl si obrázky a byl opět v pohodě. Zeptal jsem se, proč měl špatnou náladu, ale oznámil mi, že náladu měl skvělou, ale byl jen špatně naladěn. Řekl jsem mu, že když je člověk špatně naladěn, má tím pádem samozřejmě špatnou náladu. Odvětil, že míchám vajíčka s pneumatikami a pokračoval, že když je špatně naladěn, nemusí mít špatnou náladu, ale jen se doladí. Znovu jsem se ho zeptal, proč byl špatně naladěn, když má špatnou náladu, ale to už mě nesouhlasným gestem zastavil a trval na svém, a to, že když je špatně naladěn, nemusí mít špatnou náladu. Nechápal jsem, jaký je rozdíl mezi tím, když je špatně naladěn a když má špatnou náladu. Nakonec jsem to však všechno pochopil, ale trvalo mi to příliš dlouho, že jsem z toho začal mít nakonec špatnou náladu. Jeho vysvětlení znělo: „Když máš špatnou náladu, souvisí to s tvým vědomím. Avšak když jsi špatně naladěn, souvisí to s tvým viděním.“ Na mou otázku, proč tomu tak je, mávl rukou a pokračoval: „Všiml jsem si, že mnozí z lidí u vás nosí na očích brýle. Zřejmě jsou to čočky, které dolaďují vaše rozostřené vidění. U nás jsme pokročili o stupínek dál a každý máme voperovanou malinkou ladičku, s jejíž pomocí si můžeme ostrost pohledu doladit ručně. Takže když jsi mi ukázal ty obrázky, musel jsem si malinko doladit pohled, abych to vše viděl lépe. Doufám, že z toho nebudeš mít špatnou náladu.“ Je úplně blbej.