„U nás už od dob chrabrého Lojana máme zavedeno pravítko, promni, pravidýlko, pravidélko, („Pravidlo“, pomohl jsem mu.) pravidlo, že v poledne proběhne chvilka drzosti. Je to jen pár vteřin uvolnění, během nichž si může každý udělat, co se mu zlíbí, i proti pravidlům slušného chování. Je to pro duši velice prospěšné a uvolňující. A konečně i pro tělo. Kdo si potřebuje říhnout, prdnout či zakašlat, může. Někdo tuto chvilku ušije, promni, vyšije, vyušije k tomu, aby dal sousedovi poličku a jiný, aby poblil krásku odvedle.“ Vysvětlil jsem mu rozdíl mezi políčkem a poličkou a také mezi políbením a poblitím. Jinak jsem s ním musel souhlasit. Rozhodně by bylo dobré něco takového zavést i u nás.
„Navrhnu, aby to u nás bylo také. Musíme tomu však dát jméno. Jak se tomu u vás říká?“ vyzvídal jsem. Řekl, že: „by se to dalo přeložit jako malá duše. To kvůli uvolnění pro duši. Možná by byla nejlepší zdrobnělina. Jak se u vás říká malé duši?“ Odpověděl jsem, že dušička.
„Ano, dušinka je to pravé slovo.“ Souhlasně přikývl a přemýšlel, jak to dát vědět celému lidstvu. Pro začátek jsem o tom napsal fejeton a byl jsem rozhodnut, že budu tomuto nápadu dělat propagaci. Po přečtení mého článku se ke mně naklonil a poprosil mě, jestli by to mohl podepsat svým jménem. Je to prý totiž jeho nápad a jeho zvyklost. Souhlasil jsem, ježto jsem se těšil na to, že se konečně dozvím jeho jméno a uvidím ho i napsané. Podal jsem mu svou práci a on roztřesenou rukou napsal pod můj text: Dušinka. Je úplně blbej.
- Čeština je špatná
(špatné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Tuhle se například zeptal, proč máme na světě tolik řečí. Snažil jsem se mu vysvětlit, že ne vždy byla země propojena médii jako dnes a že každý národ má svou řeč rád a je na ni hrdý. A on na to, že by stačilo vybrat tu nejlepší a byl by klid. Zeptal jsem se jej tedy, která je podle něj ta nejlepší a on na to, že by musel všechny prostudovat a na to že prý nemá čas. Zeptal jsem se jej, zda by mu vyhovovala čeština, a on na to, že má mnoho zbytečností, například pro jednu věc více pojmenování. Vysvětloval jsem mu, co je to synonymum, ale zbytečně.
Abych jej přesvědčil, zabral jsem a vychrlil na něj synonyma od slova restaurace. To slovo pochopil. Je to místo, kde se dá najíst, či napít. A já jmenoval například, bar, bistro, bufet, hotel, hospoda, hostinec, jídelna, jídelní vůz, kafetérie, kantýna, kavárna, kiosek, knajpa, koliba, kořalna, krčma, lokál, motel, motorest, noční podnik, občerstvení, pajzl, palírna, pivnice, pohostinství, putyka, restaurace, sklípek, vinárna, vinotéka a výčep. A pak že je naše řeč složitá. Není. Každé z těch pojmenování má přece svůj specifický význam. Svou barvu, chuť, nebo vůni. Ta slova sice znamenají skoro totéž, ale jsou o něčem jiném. Se slovy je to jako s jídlem. Každé tě nasytí, ale každé má zároveň jinou funkci, jinou výživnost, jinou chuť a jiné zbarvení a může být použito při jiné společenské události.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.