„Dobrá, tak který vůl vymyslel, že vesmír vznikl Velkým třeskem?“ opakoval otázku. Věděl jsem, že když teď začnu cokoli vysvětlovat, bude to zbytečné, protože jsem nevěděl, odkud se vzala teorie o Velkém třesku. Tak jsem otázku otočil.
„A jaké informace máte o zrodu vesmíru vy?“ Neodpověděl a zeptal se mě, jestli si dám také kávu. Mimochodem kávu se naučil vařit skvělou. Bohužel mi později mamka vyvrátila tuto domněnku, jelikož prý každá káva, již vám uvaří někdo jiný, chutná skvěle. Využil jsem chvíli ticha a začal psát článek o Velkém třesku. Když se Dušinka vrátil se dvěma voňavými hrnky, pokračoval: „Každé malé dítě na naší planetě ví, že vesmír byl vždy. Nebyl žádný velký třesk. Jsou jen malé třesky plesky.“
„A jak tedy vysvětlujete rozpínání vesmíru?“ uvažoval jsem nahlas.
„Rozpíná se jen ta část, kde došlo k výbuchu. Ostatní galaxie jsou nepohyblivé. Nebo vlastně pohyblivé tak málo, že ten pohyb není zaznamenačný. Vlastně by se nemělo říkat, rozpíná, ale rozlétává,“ opravil jsem ho slovem zaznamenatelný a nechal jej pokračovat.
„Občas se v některé části vesmíru nakumulují galaxie k sobě tak blízko, že se navzájem vcucnou a po zcucnutí dojde k výbuchu. Samozřejmě, že se to dá nazvat Velkým třeskem, ale je to jen hrášek ve veliké vaně, plné lusků. Ostatní galaxie jsou staré, že se skoro nepohybují.“
Pochopil jsem, že má ze své planety zhruba tak slabě důkladné informace o vzniku vesmíru jako mám já. Přesto jsem jej nechal pokračovat v přednášce.
„Ty nepohybující galaxie nemůžete vidět, protože při tom vašem „Velkém třesku“ byly ve vašem okolí všechny galaxie vcucnuty a ty ostatní jsou velmi daleko. To, čím nazýváte „Velký třesk“, byl vlastně výbuch několika milionů galaxií ve vašem okolí. Je to jednoduché. Když zapálíš svíčku, svítí jen tak daleko, jakou má sílu její plamen. Ostatní tmy se svíčka nedotkne. Od svíčky vidíte jen například pět, či deset metrů. Jenže vaše svíčka je vidět ze vzdálenosti několika stovek metrů. Proto nevidíte okolní vesmír. Jste příliš blízko svíčky. Tady také píší, že vesmír po čase zanikne. Že se zhroutí do jednoho bodu. To je také hloupost. Ne vesmír, ale jen jeho nepatrná část. Ten „Velký třesk“, kterým vy označujete vznik vesmíru je jen koloběh stále se opakujícího cyklu. Pár galaxií se zhroutí a v případě, že je mezi nimi i černá a bílá díra, opět vybuchne. My tomu říkáme koloběh nekonečného času.“
Po této školící chvilce jsem měl o čem přemýšlet. Dušinka se opět začetl do dalšího článku a já dokončil článek svůj, o Malém třesku. Podařilo se mi dokončit celý článek díky holiči z jiné planety. Pardon, mimozemšťanovi a jeho výborné kávě. I když je jinak úplně blbej.
- Uherský rok
(tupé)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Několik dnů jsme od tématu vesmíru neodbočili. Dušinka se zajímal o náš náhled i zvyklosti. Naše rozprava o této části věcí „odborných“ by skončila nebýt jeho větám: „Stejně se máte líp, než my. My, kvůli dvě slunce, nemáme žádný měsíc. A vy jich máte ihned padestnáct.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.