Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Obešel jsem několik regálů, aby na mě z venku viděl, a u jednoho jsem popadl první drobnost, kterou jsem nahmátl. Vložil jsem si ji do kapsy a dělal jako by nic. Tou drobností byla sklenice okurek. Byl jsem celý zpocený a při průchodu kasou jsem se choval co možná nejnenápadněji. Pokladní neměla důvod mě podezřívat a já vyšel z obchodu šťastný, i když zpocený, a hlava se mi točila, jako bych vykradl banku.

Teď byl na řadě Dušinka. Vešel pln sebevědomí do prosklených dveří a pak jsem jej ztratil z dohledu. Měl jsem strach, aby neztropil nějakou nepředloženost, a pro jistotu jsem šel za ním. Když jsem jej konečně mezi regály našel, vytahoval ruku ze své kapsy a mířil k pokladně. Dělal jsem jako že nic a postával u regálu, prohlížeje si zboží. Když prošel nepozorován mezi kasami, oddychl jsem si a pomalu mířil k východu. Jenže kamarád se za kasou otočil a začal vysvětlovat pokladní, že ukradl kvůli vcítění malou lahvičku a že by jí chtěl vrátit. Pokladní se na něj nejdříve dívala nedůvěřivě a pak naučeným pohybem zavolala zvonkem vedoucího. Ten se dostavil neprodleně. Dušinka pána v bílém plášti seznámil se svým činem a na důkaz ukázal na mne. Vedoucí si nás vzal oba do své kanceláře a pro jistotu se mě zeptal, zdali mám také něco ze zboží v kapsách. Vytáhl jsem okurky a položil je na stůl. Vedoucí se střídavě díval na mé okurky, na kamarádovo Maggi, pak na mě a na něho. Po chvíli trapného ticha usedl za stůl a jen tiše zašeptal: „Vypadněte, blbouni, než si to rozmyslím.“

   Já utíkal coby odhalený zločinec, kdežto Dušinka pln sebevědomí a radosti z nové zkušenosti odcházel s pocitem vítěze. Je úplně blbej.

 

  1. Velký třesk

(naivní)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Ležel na pohovce a četl časopis. Já seděl zrovna u počítače a snažil jsem se vypotit článek do novin. Když už to vypadalo, že budu mít nějaký nápad, ozval se.

   „Který kravál vymyslel, že vesmír vznikl Velkým třeskem?“ Jsem zvyklý vždy chvíli počkat, neboť většina jeho vět se zdá být zprvu velmi nesmyslná.

   „Tady píší, že všechno vzniklo v tisícině vteřiny. Kdo vám dal tuto informaci?“ Položil časopis a podíval se na mě. Věděl jsem, že mám se psaní utrum. Teď nedá pokoj.

   „To je výsledek dlouhého studia několika desítek vědců, kteří spoustu let pozorovali nebe,“ snažil jsem se o vysvětlení.

   „Jak dlouhé bylo to studio?“ Bylo mi jasné, že je opět vedle. Opravil jsem ho.

   „Studium. Ne studio. Lidé pozorují vesmír od nepaměti. Intenzivně však s nástupem moderní techniky poslední půlstoletí. Proč si však myslíš, že to byl kravál?“ Podíval se na mě nechápavě a pokračoval v rozhovoru.

   „Kravál není jméno. Je to floskule od krávy,“ děl.

Pochopil jsem jeho první větu a opět, snad po milionkráte jsem mu vysvětlil, že samec krávy není kravál, ale býk. Pak jsem byl ještě povinen mu vysvětlit, že floskule oslovení nezní býk, ale vůl. Na závěr mě čekala povinnost dořešit rozdíl mezi býkem a volem.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku