Někdy si myslím, že kdyby pravidla českého pravopisu připravovali mimozemšťané, v mnohém by řeči i lidem prospěli. Leč nedal jsem na sobě nic znát a jeho mýlku již nechal bez komentáře. Potenciální tchán, posílen sklenkou vína, nedal pokoj a zkoušel dál Dušinku, který byl díky dlouhodobému češtinskému období v kondici.
„Jak bys nazval člověka, jež zestárnul proti své vůli?“
Nevím, jestli bylo cílem jeho zkoušení dusit Dušinku z češtiny, nebo zda se cítil stár a unaven, ale v každém případě jej mimozemšťanova odpověď pobavila.
„Je to stařen, protože, když byl proti své vůli obstarán, zestařel a jeho vůle nestárnout jej i přesto zestařila.“ Jak lehce prostinká může být odpověď člověka, neznalého a nezatíženého zvyklostmi a pravidly.
Když potenciální tchýně přinesla bábovku, oznámila, že ji zase trouba zlobí. Neboť jsem od Dušinky nakažen, čekal jsem, zda se někdo z přítomných ozve, ale v běžné řeči se nikomu nezdálo nic moc tak důležité, aby na tuto běžnou větu reagoval. Jediný, kdo samozřejmě zaperlil, byl Dušinka.
„Promněte, ale z mého pohlediska je váš manžel docela přítulný. Nezdá se mi, že byste mu musela udílet na tyto dávky.“
Všichni přítomní pohlédli na kamaráda a snažili se, aby si zopakovali jeho slova a tím nejlépe pochopili, o čem mluví. Chopil jsem se příležitosti a vysvětlil všem, že tím chtěl Dušinka říci, že pantáta nezlobí, ale že není trouba jako trouba a místo toho trouby, že paňmáma myslela tu troubu, což také není přesné, ježto trouba v rodě ženském nezlobí, ale nehřeje, čímž jsem se samozřejmě nechtěl dotknout všech přítomných dam a… Dušinka mi dal ruku na ústa, řkouc, že již všechno chňápe. Byl jsem rád, že mou řeč nikdo nerozmazával a jen pantáta podotkl, že trouba je mnohem častěji rodu mužského.
Po večeři si pan Rovenský a Dušinka sedli na zápraží a přeli se o to, kdo zná lépe úskalí češtiny. Zatímco starý pán zarputile trval na tom, že umí česky lépe než nějaký samorost z vesmíru, snažil se jej Dušinka usvědčit, stejně jako mě před časem, že česky vlastně ani neumí.
Pochopitelně Janin otec celý spor prohrál. Celou dobu se zdálo, že Dušinkovy hádanky a vychytávky, které kdysi zkusil na mě, nerozhodnou o vítězi, neboť pantáta byl studován a češtinu znal skutečně jako káně krajinu. Bohužel jen z výšky. Celý spor nakonec definitivně prohrál, neboť špatně vyslovil jedno prosté slovo. A to velryba. Jeho verlyba jasně Dušinkovi připsala bod.
Již delší dobu mě mimozemšťan prosí, abychom si šli někdy zahrát minigolf. Prý jej viděl v televizi a chtěl by si vyzkoušet ty odplaty. Opravil jsem jeho drobnou chybu na odpaly, ale protože nás Jana nemohla na hřiště odvézt, stále jsme tuto akci oddalovali. Já sice řidičský průkaz mám, jenže jsem nedávno zjistil, že jej mám propadlý. Když jsem tuto informaci oznamoval Janě, Dušinka se pochopitelně zeptal, kam mi propadl, že by mi jej pomohl vyndat. Vysvětlil jsem mu, jak může řidičák propadnout, aniž bych jej pustil z ruky. Na to se mě kamarád zeptal, proč nemůžu řídit, když to umím. Jestli tím propadením jsem své umění zapomněl. Řekl jsem mu, že jsem to nezapomněl, ale že je to nebezpečné, kvůli pokutě od policistů. Zamyslel se a zeptal se, jestli chodí kvůli pokutě policajti na kutě. Musím uznat, že udělal pokrok, protože se za rým nezastyděl, ale zasmál se mu.
Hlasité předčítání