24. října v 12:41
,,Straňte se lidí, kteří znevažují Vaše sny.
Malí lidé to vždycky dělají, ale opravdu velcí lidé ve Vás vyvolají pocit, že i Vy se dokážete stát velkými.´´ Marc Twain
Můj komentář: Téměř s veškerým obsahem této citace zcela souhlasím, avšak poněkud mírně kalí mou mysl polovina její první věty. Domnívám se, že by to mělo být právě naopak. Nemá smysl se těchto lidí stranit, tak jako tak bychom je k sobě ještě více připoutali. Nejlepší a nejproduktivnější ze všech možností je zvolit strategickou a přirozenou snahu se jim lidsky, ne však sporadicky nenásilně přiblížit. Naslouchat jim a zároveň dát možnost Vás blíže poznat. Nikdy je za jejich (pro Vás možná nepřípustné) názory neodsuzovat. Každý máme právo na svůj úhel pohledu! ☺
25. října v 12:31
Je mnohem lepší být nejhorší z nejlepších, nežli naopak… Pouze můj subjektivní názor. Avšak pochopitelně i zde záleží na úhlu pohledu. A také míře lidského egoismu, narcismu, preferencích…
27. října v 18:29
Pozitivní vizualizace
Někdo Vám dvanáctkrát za den řekl, že jste hloupý / hloupá? Přemýšlíte, zda-li na tom není přeci jen zrnko pravdy? Odpověď zní: Nikoliv! Aby to byla pravda, muselo by to být čtrnáctkrát! V tomto případě vždy platí nepsané pravidlo + 2! Když už se ten dotyčný / dotyčná odhodlá, ty dva pomyslné body doplní a Vy se dostanete na tu velmi obávanou čtrnáctku, nezoufejte, přičtěte si další dvoubodovou rezervu! Vždy existuje naděje, která (jak doufám všichni víme) umírá poslední! 😉 ☺
28. října v 18.05
Bůh je VŠUDE KOLEM NÁS, ale PŘEDEVŠÍM V NÁS!!! ☺ ☺ ☺ ☺
4. listopadu v 14:04
Všichni děláme ´´kraviny´´… ☺
11. listopadu v 14:39
Přemýšlíte nebo snad pouze dumáte nad tím, jak dosáhnout co nejsnazší, nejméně ,,krvavou´´ cestou toho, po čem nejvíce toužíte, tak zevrubně usilujete? Řešení je jednoduché: Dělejte přesný opak všeho, co chtějí ostatní vidět, slyšet = vnímat. Následně si budou myslet, registrovat přesně do puntíku tytéž věci, které chcete, aby si o Vás mysleli, měli vštípené. Pravda a životní zkušenost, i když ne příliš vábivá, privátně povzbudivá, avšak zcela autentická, reálná. Bohužel.
7. prosince v 19:49
Přátelství je velmi ožehavá věc, může být založeno na hloupé myšlence nebo omylu. Stejně tak respekt a tolerance. Ti VYVOLENÍ, kteří mají absolutní předpoklady určité věci zvládnout, překonat, nikdy nepochopí ty druhé, kteří takové štěstí nemají. VYVOLENÍ dokonce často ani sami nevědí, čím disponují, neváží si toho. Ten pomyslný zisk svého štěstí berou jako samozřejmost, denní chleba. Jsou do slova a do písmene ´´opilí mocí´´, která jim byla zhůry dána, ale ne vždy všechny její střípky a aspekty využijí tím správným směrem. Chybovat je lidské, ano. Otázkou ovšem zůstává, kolik chyb budeme muset ještě udělat, abychom toto vše zcela nezištně, systematicky, produktivně, adekvátně pochopili, odnesli si z toho upřímné a zásadní ponaučení?
7. prosince v 20:33
Nejšťastnější lidé jsou Ti, kteří se dokážou radovat z opravdových maličkostí…
7. prosince v 21:12
Předsudky
Předsudek se z psychologického hlediska definuje jako posuzování člověka na základě jednoho, popřípadě více psychologických rysů (které nám ,,nevoní´´). Avšak obávám se, že jádro problému je mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo jevit, zdát. V dnešním ,,moderním´´ světě je spousta lidí zaujatých, nekonformních a málo liberálních. Ale abych pouze nekritizovala, neházela na ně špínu – S některými lidmi je to opravdu velmi těžké, složité (kupříkladu i se mnou)… Existují určité rysy, vzorce chování, které skutečně velké množství populace dohání ´´k šílenství´´. Na druhou stranu musím ovšem podotknout, že valná většina lidí (včetně mě) si tento tragický osud / úděl nevybrala, tudíž za tyto osobnostní rysy tak docela nemohou oni, nýbrž genetika (nauka o dědičnosti a proměnlivosti druhů), která může být pro někoho pěkné ´´svinstvo´´, avšak pro jiného požehnáním. Opět použiji svou oblíbenou, slavnou větu: ,,Všichni hrajeme s kartami, které jsme dostali.´´
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.