Po ukončení testu padl na pohovku do mdlob. Podíval jsem se na jeho výsledek a musím uznat, že kdybychom test absolvovali spolu a výsledek dělili dvěma, byl by na tom asi lépe. Je úplně blbej.
- Kouzla
(amatérské)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A většinou je úplně blbej. Viděli jsme v televizi kouzelnické vystoupení. Eskamotér létal po podiu a nakonec zmizel pod plachtou v betonové desce. Když pořad skončil, Dušinka se na mě podíval jako na vraha a prohlásil, že jsem lžář a že mu lhu do očí. Bylo mi jasné, že nepochopil kouzelnický podvod. Zatímco mě mimozemšťan častoval nadávkami, připravil jsem si knížku o kouzlech pro děti. Když mi konečně přestal lát, prozradil jsem mu, že to byl všechno jen podfuk. Trval na tom, že to viděl na vlastní oči a že lidé umí létat a mizet.
Vzal jsem balíček karet a ukázal mu základní kouzlo s uhádnutím karty. Jistě tuto hříčku také znáte. Udělal jsem tři hromádky po třech kartách a zadal mu úkol, aby si zapamatoval nějakou kartu. Ukázal na jednu z nich a mě bylo jasné, že zadání nepochopil. Poprosil jsem ho, ať si vybere jinou kartu a on na ni opět ukázal. Svatá trpělivosti! Znovu a znovu jsem jej žádal o jinou a jinou kartu, a když po devátém pokusu pravil, že už tu žádná jiná karta není, svázal jsem mu ruce za zády a rozdal znovu. Když po patnácti pokusech konečně dospěl k výsledku mé půlhodinové práce, vzal jsem karty a místo vodorovně jsem rozmístil hromádky svisle. Požádal jsem jej, aby mi pouze řekl, a to bez ukazování, ve které hromádce je ta jeho vybraná karta. Odpověděl, že to eso je ve druhé hromádce, a byl pyšný, že to zvládl. Dělal jsem, že jsem slovo eso přeslechl a vyndal jeho eso. Byl u vytržení. Díval se na mě, jako bych právě dolétal. Bylo marné mu vysvětlovat podstatu věci. Někdy se mi zdá, jakoby to ani chápat nechtěl.
Celý večer jsem mu předváděl za pomoci knížky drobná kouzla a lépe řečeno drobné podfuky. Hry se zápalkami, s provázky a kartami, míčky a skleničkami s vodou mu učarovaly. Vysvětloval jsem mu, že je to všechno převážně čistá fyzika, nebo v některých případech i chemie. Nejvíc se mu však líbila dvě kouzla. První bylo mé oblíbené položení lžíce a vidličky na dvě sirky hlavičkami na sebe a druhé bylo optické malování nesmyslně postavených obrázků. Když se díval na mnou namalovanou židli a nemohl spočítat, jestli má tři nebo čtyři nohy, využil jsem situace a řekl jsem, že je to taková malá fata morgana. Konečně pochopil to slovo. Nevím, jestli správně, ale o to nejde. Ovšem, když jsem mu vysvětlil, že je to jen část fyziky, zvaná optika, posmutněl. Na závěr jsem měl připravenu lahůdku. Jedno ze svých starých kouzel. Svázaný provázek jsem si namotal speciálním grifem na prsty a položil jej pod jeho ruku. Rychlým pohybem jsem dosáhl toho, že byl provázek nad jeho rukou a tvrdil jsem, že jsem mu jeho ruku provázkem přeřízl. Popadl se za zmíněnou paži a brečel, že mu teď upadne a abych zavolal pohotovost. Když jsem jej vyvedl z omylu, divil se, že mu ta ruka opět přirostla. Opět jsem využil situace a pomalými pohyby prozradil tajemství celého podvodu. Prohlásil, že svá první slova o lžení odvolává a řekl, že mi na závěr dá také jednu hádanku.






