Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Po ukončení testu padl na pohovku do mdlob. Podíval jsem se na jeho výsledek a musím uznat, že kdybychom test absolvovali spolu a výsledek dělili dvěma, byl by na tom asi lépe. Je úplně blbej.

 

  1. Kouzla

(amatérské)

 

Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A většinou je úplně blbej. Viděli jsme v televizi kouzelnické vystoupení. Eskamotér létal po podiu a nakonec zmizel pod plachtou v betonové desce. Když pořad skončil, Dušinka se na mě podíval jako na vraha a prohlásil, že jsem lžář a že mu lhu do očí. Bylo mi jasné, že nepochopil kouzelnický podvod. Zatímco mě mimozemšťan častoval nadávkami, připravil jsem si knížku o kouzlech pro děti. Když mi konečně přestal lát, prozradil jsem mu, že to byl všechno jen podfuk. Trval na tom, že to viděl na vlastní oči a že lidé umí létat a mizet.

Vzal jsem balíček karet a ukázal mu základní kouzlo s uhádnutím karty. Jistě tuto hříčku také znáte. Udělal jsem tři hromádky po třech kartách a zadal mu úkol, aby si zapamatoval nějakou kartu. Ukázal na jednu z nich a mě bylo jasné, že zadání nepochopil. Poprosil jsem ho, ať si vybere jinou kartu a on na ni opět ukázal. Svatá trpělivosti! Znovu a znovu jsem jej žádal o jinou a jinou kartu, a když po devátém pokusu pravil, že už tu žádná jiná karta není, svázal jsem mu ruce za zády a rozdal znovu. Když po patnácti pokusech konečně dospěl k výsledku mé půlhodinové práce, vzal jsem karty a místo vodorovně jsem rozmístil hromádky svisle. Požádal jsem jej, aby mi pouze řekl, a to bez ukazování, ve které hromádce je ta jeho vybraná karta. Odpověděl, že to eso je ve druhé hromádce, a byl pyšný, že to zvládl. Dělal jsem, že jsem slovo eso přeslechl a vyndal jeho eso. Byl u vytržení. Díval se na mě, jako bych právě dolétal. Bylo marné mu vysvětlovat podstatu věci. Někdy se mi zdá, jakoby to ani chápat nechtěl.

Celý večer jsem mu předváděl za pomoci knížky drobná kouzla a lépe řečeno drobné podfuky. Hry se zápalkami, s provázky a kartami, míčky a skleničkami s vodou mu učarovaly. Vysvětloval jsem mu, že je to všechno převážně čistá fyzika, nebo v některých případech i chemie. Nejvíc se mu však líbila dvě kouzla. První bylo mé oblíbené položení lžíce a vidličky na dvě sirky hlavičkami na sebe a druhé bylo optické malování nesmyslně postavených obrázků. Když se díval na mnou namalovanou židli a nemohl spočítat, jestli má tři nebo čtyři nohy, využil jsem situace a řekl jsem, že je to taková malá fata morgana. Konečně pochopil to slovo. Nevím, jestli správně, ale o to nejde. Ovšem, když jsem mu vysvětlil, že je to jen část fyziky, zvaná optika, posmutněl. Na závěr jsem měl připravenu lahůdku. Jedno ze svých starých kouzel. Svázaný provázek jsem si namotal speciálním grifem na prsty a položil jej pod jeho ruku. Rychlým pohybem jsem dosáhl toho, že byl provázek nad jeho rukou a tvrdil jsem, že jsem mu jeho ruku provázkem přeřízl. Popadl se za zmíněnou paži a brečel, že mu teď upadne a abych zavolal pohotovost. Když jsem jej vyvedl z omylu, divil se, že mu ta ruka opět přirostla. Opět jsem využil situace a pomalými pohyby prozradil tajemství celého podvodu. Prohlásil, že svá první slova o lžení odvolává a řekl, že mi na závěr dá také jednu hádanku.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku