Vzal jsem to peříčko a hodil ho do koše.
Cestou jsem porazil listonoše.
Vůbec si nevšiml, že jsem neudělal rým na peříčko a smál se, jako by to byl ohromný fór. Potom v očekávání řekl, ať mu dám zase hádanku já. „Já jsem básník, ty jsi básník, řekni mi rým na slovo pusa.“ Poté se na delší dobu zamyslel. Nechtěl jsem jej rušit, ježto jsem si dovedl představit, že když se celý život rýmování vyhýbal, má v sobě zakořeněné jakési bloky pro toto veršování. A udělal jsem dobře. Po dlouhé odmlce se nadechl, pak ještě zaváhal a zadrmolil:
Díky vytříbenému vkusu
Chtěl bych ti teď vlepit pusu.
Stud mi v tomto ovšem brání,
a tak ji té paní nedám.
Ihned po básnickém výkonu se smíchy sesunul na podlahu. Po několik dalších minut nebyl k použití. Když konečně začal dýchat normálně a slzy smíchu si dostatečně otřel, přeříkal jsem mu opravenou verzi.
Díky vytříbenému vkusu
Chtěl bych ti teď vlepit pusu.
Stud mi v tomto ovšem brání,
a tak ji dám jiné paní.
Začal se smát znovu, jako by to slyšel poprvé. Na lidech poznáte, když se smějí nuceně, ale on se smál od srdce. Byl to upřímný smích, vyjadřující pochopení směšné situace. Tak se může smát jen bezelstný člověk. Pardon, mimozemšťan. Další jeho výtvor zněl:
Když k nám někdo přidge
Zahrajem si bridge
Až když bude pryč
Zůstane tu brič
Několikrát jsme si hru zopakovali a čím dál se Dušinka nořil do tajů veršů, tím horší rýmy produkoval. Když vymyslel rým na mnou zadané slovo krysa, nebyl k použití dva dny.
Viděl jsem vám krysu
Byla plná hnisu
Obul jsem si rukavici
A navštívil s ní popelnici
Je úplně blbej.
- Rčení
(nanicovaté)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Požádal mě, abych mu vysvětlil rčení: Ženy jdou pro misku s dýní. Říkali to prý v nějakém pořadu o pohlavních nemocech. Neznám žádné takové rčení a zkoušel jsem mu říkat jiná rčení, se kterými si jej zřejmě spletl. Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí. To jsem však neměl dělat. Vysvětlovat mimozemšťanovi s malou fantazií, že nejde jen o pírko, ale o všeobecné šetření, je takřka nemožné. Druhé přirovnání, jež mě napadlo, bylo: Měl dutou hlavu. Ale nějak jsem tam nemohl napasovat tu dýni. Navíc se mi neustále chtělo říci, že má dutou hlavu, jako mimozemšťan. Pak mě napadla spásná myšlenka a našel jsem ve své knihovně malou Příručku starými československými přirovnáními. Ta jej nesmírně zaujala. Celý večer jsme prolistovávali stránky s větami, které se převážně dnes již nepoužívají, a nejvíce se mu líbilo východoslovenské přirovnání: Rice, jak Košice. Kupodivu ani nepotřeboval překlad a pochopil, že to znamená: Má veliký zadek. Jen jej mrzelo, že neví, jestli jsou Košice větší než naše město. Další přirovnání jsem mu nemohl dlouho vysvětlit. Bylo jím: I kdyby trakaře z nebe padaly. Jednak nevěděl, co je to trakař a jednak si nedovedl představit, že by padaly z nebe. Navíc ani nechápal, kde takové nebe je, protože se s ním při svém příletu nesetkal.
Hlasité předčítání