Když jsem se po několika hodinách vrátil, mamka byla sama. Prý to Dušinkovi už celkem jde a jel na projížďku k jezeru. Asi za půl hodiny jsem jej uviděl, jak se vrací na mamčině nové elektrické trojkolce. Když u mě zastavil, oči mu zářily radostí. Řekl jsem mu, že je srab a že na takovémto vozítku by umělo jezdit i malé dítě. Bylo mi jasné, že na tom má však větší podíl mamka. Oči mu zhasly a přesedl si opět na starou herku. Tentokrát mu však jízda šla daleko lépe. Netrvalo dlouho a jízdu na kole zvládl bez pomoci.
Když jsem se ho večer zeptal, jak se cítí, řekl, že coby novopečený milionář. Měl jsem radost z takového nadšeného hodnocení, ale on po chvíli dodal, že jízda na kole jej nebaví. Těší se však, že až se vrátí domů, začne u nich vyrábět kola a stane se milionářem. Je úplně blbej.
- Divadlo
(debilita)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Chtěl vidět divadlo. U nich prý nic takového nemají, ježto to ještě nikoho nenapadlo. Promítají pouze filmy, nebo čtou knihy. Šli jsme do divadla na Shakespeara. Dávali moderně upravenou hru Romeo a Julie. Cestou jsem jej poučoval, jak se má v divadle chovat, kdo to byl Shakespeare a že vše, co se na scéně odehraje, je jen iluze. Ze hry byl uchvácen. Prožíval každé slovo s herci. Při milostné scéně klečel mezi sedadly a při souboji vstal a šermoval. Když jej uvaděčka poprosila o klid, vrátil se na chvíli do reálu. Za několik vteřin jej však výkon herců opět vrhl do děje a nakonec se stalo to, z čeho jsem měl obavy. Vyvedli ho. Šel jsem radši s ním. Cestou domů jsem mu vyprávěl, jak děj pokračoval. Prohlásil, že je rád, že byl odcházen, protože by při závěrečné scéně asi nevydržel a vylezl na podium, aby Julii zachránil. Na závěr našeho rozhovoru se zeptal, jestli se příslušný kus dává jen jednou. Odpověděl jsem mu, že samozřejmě ne. Hraje se několikrát do týdne. Prohlásil, že je to oběť od herců, neboť zemřít na podiu je u nás asi hrdinství. Teď, když už ví, o co jde, rád by to viděl ještě jednou. Byl jsem nesmírně potěšen, že se mimozemšťanovi líbí naše kultura a tak jsem se rozhodl, že to s ním tedy zkusím podruhé. Koupil jsem lístky a těšil se, že si to tentokrát vychutnám i já. Zeptal se, kdo to bude dnes hrát. A jestli ti herci vlastně vědí, že jdou na smrt. Také jej zajímalo, kde máme hřbitov pro herce a jestli tu minulou Julii již pohřbili. Radši jsem lístky daroval mamce a její přítelkyni. Jak říkám, je úplně blbej.
- Čeština
(omezené)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Nešlo mu do hlavy, proč se muži žení a nežení se ženy. Jestliže se muž ožení, měla by se žena omužit. Vysvětlil jsem mu, že žena se nemůže oženit, protože si nebere ženu jako muž. Nato odpověděl, proč se žena tedy vdává a proč se nemuží, když muž se žení. Vypravoval jsem mu o starých časech, kdy ženu dávali muži. Takže žena se vy-dávala, čili otec jí věnoval muži. Nato mi odpověděl, že když ji muž dostal, neměl by se oženit, ale dostát. A proč se tedy píše vdaná žena a ne mužatá, když muž je ženatý. Také s tím prý nesouhlasí název celého procesu, čímž je svatba. Onen obřad by se měl prý nazývat svatobraní, nebo spojování. Přečetl jsem mu výklad slova svatba. Jde totiž o odvozeninu ne ze slova svatý, ale svůj, či svat, což je mimochodem starý název pro příbuzného. Když jsem mu přeříkal několik krajových výrazů na toto téma, pozastavil se nad slovem sobáš. Namítl, že nevěděl, že u nás žijí sobi. Pochopil mé vyjádření, že jde o staré slovo sobiti, což je přisvojovati si, a tudíž je na místě. Prohledal jsem několik knih a poté jsem mu mohl vysvětlit i jeho dotaz na slovo nevěsta. Nechápal, cože to má společného s ženou, jíž si přisvojuje muž. Přečetl jsem mu, že nevěsta je od slov přivést novou. Většinou je marné vysvětlovat mimozemšťanovi dějiny řeči. Vždy stejně od toho uteče, jelikož tomu nerozumí. Tentokrát však trval na rozuzlení rodinných vztahů. Nelíbilo se mu, jak je čeština benevolentní. Opět jako vždy jsem nevěděl, co má na mysli, ale vzápětí mi to prozradil. Prý se mu nelíbí, že u některých slov nemá pravidla. Lépe řečeno, jediným pravidlem je, že si s ním můžete dělat všechno. Neznám takové slovo, a tak jsem jej nechal pokračovat s otázkou, jakéže to slovo má na mysli. Prý jde o slovo manželé. Pochopil jsem jeho pokus o vtip a odpověděl jsem mu, že si s manželem sice může žena dělat, co chce, ale že to nesmí přehánět. Nato mě zamítavým gestem zastavil, řka, že nemyslí ženu a nemyslí vtip. Vyzval jsem jej, aby tedy ukázal, co má na mysli. Řekl, že to ukazovat nejde, ale že mi to milerád poví.
Hlasité předčítání