Dorazili na místo. Třídní kantorka své žáky nechala proběhnout po schodech na náměstí. Poté celou smečku zavedla do světoznámého fastfoodu – KFC. Všichni se okamžitě pustili do jídla. Tereza si objednala HRANOLKY a SPRITE. Tentokráte byla ale ostražitější, něco ji na celé situaci nesedělo. Ohlédla se směrem doleva k pultu. Spatřila paní učitelku Ráczovou, která jako by vycházela z kuchyně, obdařena blaženým úsměvem. Tentokráte dívka přesně věděla, co má dělat. Pomalými krůčky přistoupila ke stolku, u něhož ta žena seděla, maje nápoj pevně uchopený ve své pravici. Pronesla: ,, Paní učitelko, na oslavu našeho smíření a nově vzniklého přátelství, prosím, pijte z mé číše, je Váš!´´ Paní učitelka se hromově ohradila, avšak v úvodu poněkud zakoktala: ,,Co… Co to má znamenat!?!´´ Mezi oběma účastnicemi náhle došlo k prudké hádce. V tu ránu rychle přispěchala zasáhnout naštvaná, zároveň znepokojená zaměstnankyně restauračního objektu se zároveň potměšilou otázkou: ,,Co se to tady děje?!?´´ Dívka ji vše vylíčila, zaměstnankyně obsluhy byla v šoku, nevěřila ji ani ň! Avšak z povzdálí celý incident sledovala její kolegyně, která si znenadání vzala slovo: ,,Moment, já měla jednu chvíli opravdu pocit, že se v naší kuchyni někdo mihnul…´´ Žena, která prve dámy okřikla, zůstala stát jako zkoprnělá. Vyndala mobilní telefon z kapsy a zmobilizovala příslušné orgány, aby vše prošetřili. Třídní učitelka i výchovná poradkyně skončily za mřížemi za manipulativní jednání, šikanu a pokus o ublížení na zdraví s trvalými následky…
,,Ano, kolikrát v životě stačí tak málo, aby nakonec byly události a především podmínky úplně jiné, ale jak se opět lidově říká / praví: Život není pohádka!´´
VŽDY MUSÍ NĚKDO NÉST NÁSLEDKY!!!
Pochybnosti a krize víry
Pro slovo krize se v čínštině používá dvou znaků: první znamená ,,nebezpečí´´ a druhý ,,příležitost´´. Zdá se, že takový rozpor je typický pro každou krizi: jedná se o bod zlomu a podle toho, kam se člověk obrátí, najde buď nebezpečí, nebo nové možnosti. Rozcestí na cestě lidského života, která od nás žádají rozhodnutí, jsou vždy rozcestími nebezpečí a možností. I v lékařském užití slova ,,krize´´ jde o stav, z něhož se pacient může uzdravit, nebo zemřít.
I v procesu víry musí docházet k pochybnostem a krizím. Paul Tillich upozorňuje, že víra může dozrát pouze krizemi. Pochybnosti stravují staré vztahy k Bohu, ale pouze tak se mohou zrodit vztahy nové. Totéž platí o našich lidských meziosobních vztazích: rostou od počáteční křehkosti ke stálosti pouze zkouškami pochyb a krizí. Kahlil Gibran říká, že dokážeme ,,zapomenout na ty, s nimiž jsme se smáli, ale ne na ty, s nimiž jsme plakali´´.
Starší lidé často nechápou a odmítají krize víry u mladých; zapomínají na skutečnost, že jen těmito krizemi může víra dozrávat. Zapomínají, že nikdo nemůže říci smysluplné ,,ano´´ závazku, dokud není postaven před možnost říci ,,ne´´. Proto je velice zhoubné pokoušet se umlčovat tyto zcela zákonité pochybnosti u lidí, procházejících údobím krize, nebo k tomuto potlačování vyzývat. Potlačované pochyby se velice často vracejí a zahrabané pochyby jen vyrážejí nové kořeny. Je naprosto jisté, že cesta, temnotou pochyb a krizí – jakkoli bolestná – je zcela nezbytná pro zrání v procesu víry.
Definice spravedlnosti
Definice spravedlnosti se liší od ras a náboženství s jejich kodexy práva a chování. Pocit nespravedlnosti je zvědavý, proč bojujete, i když děláte vše pro to, abyste byli laskavým a slušným člověkem, zatímco na druhé straně se ve společnosti daří lidem s postranními úmysly. Pocit, že s každým bez ohledu na barvu pleti, přesvědčení a finanční postavení by se mělo zacházet stejně, je naše definice spravedlivého a vhodného.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.