- Oblékání
(faux pas)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Ani si nedovedete představit, jak je těžké naučit člověka, vlastně mimozemšťana, neznalého místních poměrů, nosit oblečení ve správném pořadí. Většinou si oblékal kalhoty přes hlavu a na nohy, kozí boty. Jednou, když jsem nemohl vstávat ve stejnou dobu jako on, připravil jsem mu na gauč oblečení v pořadí, jak si je má obléknout. Když se probudil, vstal a šel na procházku.
Odpoledne jsme se setkali. Zjistil jsem, že má na těle svetr, na něm košili s krátkým rukávem a navrch triko. Kalhoty měl naostro a přes ně natáhnuty trenýrky. Boty naboso převlečeny ponožkami. Zapomněl jsem, že u nich se čte zprava doleva. Kamarád mě z dálky vítal slovy: „Nějak mě pod těmi trenýrkami tlačí kahloty.“ Během této věty si sundaval i boty oblečené ponožkami řka, že jej tlačí i nohy.
„Když vám teče do bot, mám jednu radu. Choďte bosi.“ Absolutně jsem nechápal souvislosti, ale nakonec mi to ani tolik nevadilo. Pro kolemjdoucí byl jen jako jeden z mnoha extravagantních cvoků, kteří po téhle planetě chodí. Dnes už se tomu nejen nikdo nediví, ale tílko a trenýrky navrch se staly jednu dobu i velkým hitem. Byl jsem zvědav, jak se oblékají u nich. Vyprávěl, že když ráno vstane, vejde do šatníku a během několika sekund jej šatník oblékne, podle toho, jak je venku. Řekl jsem, že mu to závidím, ale na to on odpověděl, že není co závidět, jelikož si vlastně nemůže obléci to, co by chtěl, ale musí si vzít to, co mu šatník zvolí. Zeptal jsem se, kdo je šatník a on na to, že počítač. V takových chvílích není radno přestávat s otázkami. Opět jsem se zeptal, co tedy dělá, když si chce obléct něco podle sebe. Řekl, že si před zprovozněním šatníku musí vybrat cenu, kvalitu, rozmanitost a extravaganci sortimentu, kterou si samozřejmě platí. Jestli je bohatý, má možnost si z nabídnutých variant vybrat, ale jestli penězi neoplývá, musí si obléci nejlacinější konfekci. Nejhorší prý je, že když někomu dojdou peníze, musí jít na ulici nahý. Na můj smích se opravil. Prý ne úplně nahý, ale buď v tom, co měl oblečeno včera, což je nehygienické a všichni to považují za faux pas, nebo v pyžamu. U této varianty je však nebezpečí, že jej budou považovat za člena sekty, která jinak, než v pyžamu na ulici nevyjde. Je úplně blbej.
- Gambler
(plešaté)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Tuhle se mě zeptal, proč tvrdošíjně odmítáme na toaletě věnovat záchodobábě za službu pětikorunu a vzápětí ji a mnoho dalších nahážeme do automatu. Opravil jsem jej, že se neříká záchodobábě, ale hajzlbábě. Na to mě opravil on, že se neříká hajzl, ale záchod. Ještě mi nabídl variantu toaletnípaní, ale když jsem nesouhlasil, přijal hajzlbábu za svou. Hajzlbábu naštěstí ne, ale jen ono pojmenování. Měli bychom prý mít dobrý pocit z toho, že tu pětikorunu věnujeme ženě, jež ji potřebuje, kdežto automat nejen tu pětikorunu nepotřebuje, ale v závěru po prohře máme ještě špatný pocit. Vysvětloval jsem mu, že nejde o pocit vykonaného dobra, ale o pocit naděje. Nepochopil. Vzal jsem jej na záchodky, aby po vykonané potřebě oblažil hajzlbábu svou pětikačkou. Poté jsme šli do herny, aby tam prohrál zbytek peněz. Ovšem měl jsem smůlu. Vyhrál. Vlastně jsem měl štěstí, jelikož díky tomu pochopil princip naděje. Od té doby mě tahá po všech hernách v okolí a naděje u něj propukla málem v závislost.
Hlasité předčítání
