Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

„Víš, Dušinko,“ snažil jsem se o jakési vysvětlení, „Odolena Voda, je starý název, protože ta voda patřila jakémusi Odolenovi.“ Nevím, jestli bylo mé vysvětlení správné, ale mimozemšťan byl spokojen i zklamán. Spokojen s vysvětlením a zklamán, jelikož očekával něco jiného. Byl jsem zvědav, co očekával. Prozradil mi, že tušil souvislost s ústní vodou Odol a chtěl ochutnat. Při dojezdu do výše uvedeného místa však bylo rande přednější a já se přiznám, že jsem se těšil. To jsem však neměl dělat. Naše první a zároveň poslední setkání by se dalo nazvat oboustranným šokem. Já si přivedl na první setkání kamaráda a dívka se pro změnu dostavila s kočárkem plným křičícího stvoření. Na mou otázku, cože to má, mi odpověděla stejně, ukazujíc na Dušinku. Bylo mi jasné, že s ženou, která odpovídá na otázku otázkou, nebude lehký život a tak jsem změnil název rande na nezávazné setkání. I přes toto zklamání to bylo docela pěkné odpoledne. Dušinka se slečny ptal na důležité věci a já relaxoval v příjemném stínu u sklenky vína. Ty důležité věci bych měl přiblížit. Jedna z otázek zněla: „Když přivedete dítě do obchodu, kde děti nevedou, musíte mít pokladní doklad o koupi?“ Slečna byla však s myšlením přibližně na Dušinkově úrovni a mně se zdálo, že by si ti dva i rozuměli.

Mimozemšťan se naklonil nad kočárek a pošeptal mi do ucha. „Je stejně krásná, jako bylo to prasátko při zabijačce.“ Ohradil jsem se, že nemůže přirovnávat dítě k praseti, ale nepochopil proč, když vypadají oba skvěle.

   „Vítám tě, pozemšťanko v krásném koutě našeho vesmíru. Budiž ti země lehká.“ Naštěstí tato slova slečna neslyšela a vyndala svůj poklad z kočárku, aby jej přebalila. Než si připravila nové plíny, dala Dušinkovi miminko podržet. Mimozemšťan vzal dítě jemně do náruče nečekaně vyndal z kapsy fix a na čelo dítěte namaloval křížek. Než jsme stačili užaslí cokoli říci, či jinak reagovat, Dušinka se na nás obrátil a zeptal se mě, jestli takový křížek dělal mně i můj děda, protože o tom četl v nejrůznějších knihách a teď se modlí za zdraví miminka. Svatá prostoto!

Místo toho, aby si při takové otázce poťukala na čelo, zeptala se slečna kamaráda, jestli by neměl večer čas. Vyprávěla by mu o nákupu dětí a D. N. A.

Cestou domů se Dušinka přiznal, že i když byla dívka obarvena na černo, tušil její blond vlasy, které jí na kořínkách přirůstaly. To jsem mimochodem tušil také, ale ne kvůli odrůstajícím vlasům. Než jsme dojeli domů, snil kamarád o Zdeně. Zeptal jsem se ho, jakou že Zdenu má na mysli, a on pravil, že tu z Odolenovy Vody. Jemně jsem mu naznačil, že dotyčná se jmenovala Jarka, ale on trval na svém. Prý mu říkala, že kvalita dítěte se pozná Zdena. Celý jejich rozhovor jsem samozřejmě slyšel a tak jsem jej opravil. „Neříkala, že kvalita dítěte se pozná Zdena, ale že kvalita dítěte se pozná z D. N. A.

Večer mě poprosil o pomoc. Nechápal význam dvou slov. Prvním bylo slovo fata morgana. Snažil jsem se mu připodobnit, o co jde přirovnáním ke slovu hologram. Na to mi řekl, že to je právě to druhé slovo. Nevím, jak byste takovýto problém řešili vy, ale já se podíval do Slovníku cizích slov. Stručnost vysvětlení u hesla Fata morgana mě sice zklamala, ale přesto jsem mu význam přečetl. Zněl: Fata morgana – Vzdušný přelud. To jej sice uklidnilo, ale pro změnu nepochopil slovo přelud. Byl jsem v koncích. Nalistoval jsem prozatím druhé heslo a zjistil, že můj starý Slovník cizích slov, z roku 1956 heslo hologram neobsahuje. Začal jsem mu složitě vysvětlovat, že když je v horku za určitých podmínek vlhký vzduch, může se zobrazit odraz nějakého vzdáleného místa, jenž by jinak vidět vůbec nebylo. V případě hologramu vytváří tyto podmínky člověk. Zeptal se, zda by takto mohl vidět svůj domov a jestli bych mu to mohl zařídit. Někdy nechápu jeho myšlení. Místo toho, abych mu vysvětloval, co je to fata morgana, hologram a přelud, jsem mu musel nejdříve vysvětlit, jak málo někdy můžeme udělat cokoli k naší spokojenosti. Po několikahodinové přednášce o přírodních zákonech mě vzal za rameno a politoval mě slovy: „Nic si z toho nedělej. Já také odletěl ze své planety a je mi smutno. Přesto si o tobě myslím, že jsi horázný cuda.“ Sice jsem mu rozuměl, ale vůbec se mi nechtělo mu znovu vysvětlovat analogické spojení slov. Necuda sice není, ale je nehorázně a úplně blbej.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku