Ve 14. století dokonce došlo k významnému poklesu obyvatelstva v souvislosti s epidemiemi a malou dobou ledovou. Od roku 1310 začalo po předchozím středověkém teplém období ochlazování a nepředvídatelný ráz počasí. Za opravdový počátek malé doby ledové se patrně dá považovat série studených a vlhkých roků 1315 – 1322. Tyto roky se vyznačovaly velmi deštivým počasím od jara do podzimu, které poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vůbec vzejít. Často nebylo možno ani nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, tato zvířata navíc postihly epidemie nemocí, jež jejich stáda dále zdecimovaly. Ve století 15. a 17. se citelně ochladilo na celá desetiletí. Celé Grónsko, kdysi zelené, se pokrylo ledem, zvětšily se alpské ledovce. Na celé severní polokouli panovaly tuhé zimy. Léta byla velmi krátká a studená. V té době zamrzaly v zimě všechny řeky západní Evropy. Například Vltava byla pravidelně pokryta ledem tlustým několik desítek centimetrů. Zamrzalo Baltské moře i úžina mezi Francií a Anglií. Nebyla to šťastná doba, ale lidé se s ní museli vyrovnat. Přispěla i k tomu, že temný středověk trval tak dlouho. I k tomu, že se hledali viníci.
Lidé jsou totiž odjakživa posedlí posloupností příčina – následek. Konec konců je na ní založena i naše věda a možná i vnímání času. Od příčiny už není daleko k viníkovi. A blízký viník je lépe uchopitelný, než že jsou na vině přírodní cykly či ještě nám neznámé vztahy. Anebo prostě chaotické chování tak složitého systému, jakým příroda bezpochyby je. Také dnes, i když žijeme v nejblahobytnějším období, máme problémy s klimatem. To, v kterém jsme žili poslední dvě století, je spíš šťastnou výjimkou. V historii se klima měnilo mnohem více a drastičtěji, od tropických období až po doby ledové a hladina oceánů kolísala o desítky metrů. My se dnes hrozíme změny o jeden metr.
Chtělo by to více pokory a místo hledání viníka a vynakládání nesmírných prostředků, abychom ,,poručili větru a dešti´´, věnovat tyto prostředky na to, abychom se co nejlépe nadcházejícím změnám přizpůsobili, jako organizmy na této planetě už mnohokrát před tím. Umíme stěhovat plodiny v souladu s klimatem. Přizpůsobit krajinu, aby udržela více vody nebo tuto zachytávat do vodních nádrží. Navíc není úplně jasné, jaké změny nás vlastně čekají. Někteří vědci dedukují z dat i příchod další malé doby ledové, protože sluneční aktivita klesá k velkému minimu. Nestahujme tedy kalhoty, když brod je ještě daleko. V horizontu několika tisíc let je jistá velká doba ledová a to bude pro lidstvo oříšek. Dnes by znamenala drastický pokles lidské populace a bude velkým problémem i pro naše potomky, jestli se jí dožijí.
Nenechte se proto otrávit ,,moderními Koniáši´´ a ekonomickými lobby posedlými oxidem uhličitým, kteří hledají viníky a podsouvají nám vinu za technický rozvoj a blahobyt. Kde bychom bez něj byli? S ním zvládneme i to, co přijde, ať už to bude chlad nebo teplo.
Vyprahlá zem
Všude plno vody,
nad námi snad i Boží
schody. Avšak v naší
zemi pustina, odbila
již sedmá hodina.
Všude plno arogance,
ruku v ruce s niancemi,
vše dobré již vymizelo,
srdce mé se ztratilo.
Každý den vroucně Pána
volám, o jiné se strachuji.
Nejím, nespím, sotva dýchám,
jed druhých již s pokorou přijímám.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.