Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Začínal jsem si být jist, že je to u nás lepší, i když máme v kýženém směru vlastně velkou nejistotu. Ještě jsem se zeptal, proč se o tom u nich nesmí mluvit, a na to mi odpověděl, že si to odhlasovaly ženy, aby si chlapi v hospodě o nich nepovídali. Ano. Určitě je to tady lepší. Ještě na závěr podotkl, že u nás nechňápe krátkovlasé černovlásky, jež muže chtějí. Je úplně blbej.

 

  1. Řidičák

(anarchismus)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Stále nemohl pochopit princip peněz. Vysvětloval jsem mu horem dolem, že všechno má svou cenu, ale on si stále myslel, že si z něj dělám srandu. Má trpělivost přetekla ve chvíli, když po shlédnutí filmu Kurvahošigutentag, objednal na internetu kolotoč. Odmítl jsem zakázku s tím, že mi mou internetovou adresu kdosi zneužil.

   „Jak si můžeš dovolit, objednat si kolotoč bez toho, aby ses mě zeptal?“ spílal jsem mimozemšťanovi.

   „Chtěl jsem se nechat svést,“ zněla prostinká Dušinkova odpověď.

   „Kdyby ses radši věnoval nějaké normálnější činnosti. Jestli si myslíš, že tě na kolotoči svede nějaká toužící blondýna, tak se mýlíš. Mezi svezením a sváděním je totiž veliký rozdíl. Mimochodem to tvoje ježdění by mě stálo spoustu peněz.“ Možná pochopil cenu peněz, ale možná také ne. Jen po delší pomlce prohlásil, že by chtěl naučit řídit auto. Když prý u nás umí řídit i zvířata, mohl by jezdit i on. Nepochopil jsem, jak přišel k této informaci a sondoval jsem. „Tys viděl u nás řídit nějaké zvíře?“ Odpověděl, že nikoli, ale že jsem přece já tvrdil, že řidič před námi, který nejel nejlépe, je asi nějaké prase.

Zeptal jsem se jej, jestli to chce jen umět, nebo jestli chce také normálně jezdit. Dušinka řekl, že neví, jaký je v tom rozdíl. Vysvětlil jsem mu, že když jej to naučím, bude to umět, ale na silnici bez řidičského průkazu nesmí. Na to odpověděl, že ho to mám naučit a pak mu mám napsat ten průkaz. Ukázal jsem mu knihu Pravidla silničního provozu a doporučil mu, ať se to naučí, jinak má smůlu. Přišel za dva dny s prohlášením, že už to přečetl a ať jej tedy naučím jezdit. Jezdili jsme po opuštěné cestě tam a zpět asi tisíckrát a pokaždé dělal ty samé chyby. Přihlásil jsem jej na kurz a on ho po měsíci opustil s tím, že mu to asi nikdy nepůjde. Nevím, jak může řídit kosmickou loď, když nezvládl autoškolu. On ale tvrdí, že jsou naše pravidla špatná a že je nechňápe. Vozy, že jsou složité a zbytečně komplikované. Já si však myslím, že tu jeho raketu naprogramoval někdo jiný a on, že se jen vezl. Je totiž úplně blbej.

 

  1. Půjdeme na plovárnu?

(nejasné)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Na mou otázku, co budeme dělat, když mám dnes volno, mi odpověděl, že souhlasí. Lehce jsem jej upozornil, že nemůže na otázku odpovědět souhlasem. Řekl však, že to tedy může, protože se mě minule ptal, jestli chci k večeři vajíčka a já řekl také ano. Některé věci se mimozemšťanům špatně vysvětlují. Zeptal jsem se jej proto ještě jednou a jinak. „Máš dnes něco na plánu, nebo pojedeme k vodě?“ Odpověděl však opět: „Ano.“

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku