Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

   „Zvu tě na návštěvu k nám.“

   „Výborně, jak tvoji rodiče přijmou Dušinku?“

   „To v žádném případě!“

   „Proč?“

   „Kdyby taťka zjistil, že mám co dočinění s mimozemskou civilizací, asi by dostal infarkt.“

   „A mamka?“

   „Nevím, asi by byla ráda, že nejsem normální.“

   „Takže může?“

   „To v žádném případě.“

   „Proč? Kvůli taťkovi?“

   „Lásko, uvědom si, že nemůžeme předstoupit před mé rodiče a oznámit jim, že chodím s chlapcem, který má mimozemšťana.“

   „Nemám mimozemšťana a vlastně, proč ne?“

   „Mluvíš jak Dušinka.“

   „Jak mluví Dušinka?“

   „Nech toho, nebo tě zabiju.“

   „Budu se bránit.“

   „Samozřejmě, že tě nezabiju, ale Dušinku brát nemůžeme.“

   „Proč?“

   „Možná někdy příště. Poprvé se to nehodí.“

   „A kdy se to hodí, až Dušinka odletí? To ti tví rodiče nikdy nezapomenou. Celý život od nich budeš slyšet, že kvůli tobě se jim nesplnil jejich celoživotní sen a neměli možnost si popovídat s mimozemšťanem.“

   „Dušinka není žádný mimozemšťan. Je to magor, jenž neví, která bije.“

   „Řekni to Dušinkovi a bude smutnej.“

   „Neřeknu. Mám ho také ráda, ale je jinde.“

   „Kde?“

   „Však ty víš, jak to myslím.“

   „Bohužel.“

   „Jak bohužel?“

   „No nijak, jen jsem řekl bohužel.“

   „To snad není možný! No dobrá, tak já na to taťku připravím. Ale jestli se mu něco stane, tak ho máš na svědomí ty.“

   „Komu, Dušinkovi?“

   „Taťkovi sakra!“

   „Miluju tě.“

V kýžený den si Dušinka oblékl smoking, krátké kalhoty a sandály s ponožkami. Vypadal jako tučňák před inaugurací.

Jana nás přivedla před malou sympatickou chaloupku na kraji lesa, v jejíž zahradě stály seřazeny jako před bojem přírodní sochy z kořenů, zbytku stromů a roští, jež znázorňovaly historické figury, strašidla a jiné fiktivní bytosti. Celá zahrádka byla poseta nejrůznějšími samorosty, ve tvaru pohádkových postav.

„No pozdravtěpánbůh,“ řekl jsem mimoděk. „Proti tomuhle, je Dušinka hadr.“

Kamarád, nevěda, že ze dveří vylezl majitel tohoto uměleckého arzenálu pan Rovenský, poklekl k prvnímu ze strašidel a s rukama vztaženýma k jeho tváři zahulákal: „To je jako bych byl u nás. Úplně celej Čindan.“ Pan domácí se pousmál a přivítal nás, srdečně a radostně. Díky Dušinkově reakci jsme měli vyhráno. Paňmáma i paňtáta, pardon, panmáma i pantáta, vlastně paňmáma i pantáta byli s Dušinkou okamžitě přátelé a já se uvítání účastnil jen jako přidružená výroba. Chvílemi jsem si připadal, jako by s Janou chodil Dušinka. No není on úplně blbej?

 

  1. Pantáta

(šunt)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. V domečku u lesa jsme s Janou a Dušinkou strávili nádherný týden složený z jídla, pití, procházek, povídání o češtině a vyřezávání nových samorostů připomínajících mimozemšťany. Jen občas jsme se s Janou dostali do stínu, abychom si dali alespoň hubičku.

 „Takže ty tvrdíš, že ti je dvě stě sedmdesát tři let. To je tedy jako u nás dvacet sedm a čtvrt. A teď si tipni, kolik je mě.“ Zajímal se během rozhovoru o Dušinkův názor pantáta.

„Když na vás tak koukám, řekl bych, že je vám dobrých padeset.“

„Snad padesát,“ opravila jej Jana.

    „Proč padesát, když je dvacet, třicet, čtyřicet. To znamená, že je vám padeset.“ Trval na svém kamarád.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku