„Úžasný. Nevěděl jsem, že fušuješ taky do psychologie. Měl by si to tady zavřít. Vlastně ne! Stačí objednat novej neonovej nápis: “Moudrý rady od starýho páprdy”. Za prvý, nejsem kluk. Bude mi čtyřicet. A Muhammad Ali? Ten chlap měl za život tři nebo snad čtyři manželky. Taky dost pochybuju, že nějaká pocházela přímo ze sousedství, ve kterým sám žil. Přestaň po nocích čučet na ten internet. Nedělá ti to dobře, Honzo.“
„Říkej si, co chceš, ale vžij se do toho, co ti teď řeknu. Vyrůstáš ve velkým městě, bydlíš v luxusním bytě. Každej z tvýho okolí se ohání inženýrským titulem nebo doktorátem. Je ti automaticky předurčeno pohybovat se ve vyšších kruzích a pokud je to možný dosáhnout i určitý mety. Máš to v sobě zakořeněný. Vypěstuješ si na tom závislost. Stejně jako ty s tím zlozvykem, ze kterýho si akorát odstranil smrad. Chápeš?“
„Chápu. Já žiju v zapadákově, jezdím do vsi starou Felicií, mám středoškolský vzdělání a na krku hypotéku. Čili je mi předurčený padesát let dřít jako vůl a dost možná zkapat v chudobě, někde pod mostem. Nemůžu se nikdy vyšvihnout. Kdepak. Tyhle dveře jsou zamčený na deset západů. Kdepak psycholog. Beru zpět svoje neuvážený slova. Ty si vlastně naturalista.“
„Ale můžeš se vyšvihnout,“ nedal se odbýt Honza. „Vždycky můžeš. V tvým případě by ale šlo o nečekaný bonus. Něco nad rámec toho, co ti bylo dáno do vínku. U tebe by šlo o krok vpřed. Pro Petru to byla zpátečka. To je přesně ten důvod, proč to u vás ve vztahu tak drhne. Jste jako den a noc.“
Nevěděl, co na to má říct. Umístil použitý sáček do malého kontejneru nad uzávěrem krabičky. Pak do sebe naráz nalil zbytek piva, zmačkal plechovku a hodil ji do malého koše vedle dveří.
Honza zmizel v útrobách krámku a za chvilku se vrátil s naditým pytlíkem. „Hej kluci! Na záhoně za domem začínají řádit slimáci. Ten salát je můj, nehodlám se o něj s nikým dělit. Tady máte sůl. Dejte jim, co proto.“
Nadšení kluci popadli munici a zmizeli z dohledu. Chtěl vyrazit za nimi.
„Kam se ženeš?“ divil se Honza. „Mám ti donýst taky sůl? Zahnal jsem ty pacholky záměrně. Poslouchej. Ještě jsem měl zavřený krám, když tudy projelo několik policejních aut. Než jsem se vysoukal z postele a došel k oknu, byly pryč. Podle sirén bych hádal tak čtyři. Koukáš na webový stránky okresu nebo aspoň na ten Facebook? Někdo v obci se včera ztratil. Teď nevím. Možná se ten někdo nevrátil domů. Tak něco. Na tom teď nesejde. Všechny ty zprávy najednou zmizely. Prostě jen tak. Vrátil jsem se z hajzlu, sedl znovu k počítači a už to bylo fuč. Máš přeci známýho u policie, ne?“
