„Nehraj si na zmateného Tomáši. Vždycky jsi mě měl přesně tam, kde si mě chtěl mít. A vrať mi ten ovladač.“
„Musíš se chovat jako kráva pokaždý, když se napiješ?“
Sepjala ruce k sobě v posvátném gestu „Tomáš se zlobí. Omlouvám se. Samozřejmě, že ty máš vždycky pravdu.“
„O čem to mluvíš? Nic jsem ti neudělal.“
„Ne, ovšem, že ne, Tomášku. Akorát jsi mě připravil o všechno.“
„A o co konkrétně? Buď tak hodná a aspoň jednou mluv k věci do hajzlu!“
„O můj život, kterej jsem věnovala tvejm blbejm snům!“
„Já nemůžu za to, že to nevyšlo.“
Vstala a vrávoravě došla k němu „a kdo teda? Chtěl jsi založit vlastní firmu. Prej práce se dřevem. Já mohla odjet studovat do ciziny, dodělat si vejšku a získat osvědčení tlumočnice v Americe. Všechno bylo na dosah ruky. Ale ne. Ty jsi mě musel mít u sebe, jako kouli na noze. Prej, že bez mojí podpory to nedáš! Sen se rozpadnul Tomáši a zůstal nám jen les a dítě, kterým jsi mě přikoval mezi stromy.“
„Proč mě pranýřuješ? Proč do toho taháš jeho a proč mi vyčítáš něco, u čeho šlo jen stěží předpovědět úspěch? Má to bejt trest za moje selhání?“
„Trest? Ty to slovo taky znáš? Ty si taky umíš připustit vlastní chyby? Nevíš nic!“
„Co bych měl vědět?“
„Ty nevíš, co znamená obětovat se pro druhé. Dát všanc své touhy a položit všechno na oltář vztahu. Jsi sobec!“
„Já přece vím, že si šla se mnou a nechala svoje plány ležet za dveřma.“
„Proč jsi mi to teda aspoň jednou v životě neřekl? Nikdy jsem tě neslyšela říct ‚promiň Petro, posral jsem to, ale vážím si tvé nekonečné opory?‘ Na to jsi se nikdy nezmohl a víš proč? Protože jsi nevděčnej sobec a navíc totální srab.“
„Drž hubu‚“ zašeptal.
„Co je?“ bodala ho prstem do hrudi. „Nevoní ti pravda? Vadí ti slyšet, že v sobě nemáš špetku empatie, že myslíš jenom na sebe, že mě bereš jako samozřejmost? Jsi ubožák.“
Otevřená dlaň vystartovala s rychlostí podrážděného chřestýše a zakousla se do krku. Před očima měl tmu a v těle divokost hnanou vztekem. Razil si cestu kupředu. Ruka odmítala pustit kořist. Lakované nehty rozdíraly kůži na jeho tváři, ale bolest nevnímal. Narazila zády do stěny, hned vedle dveří do ložnice.
„Tati, co děláš mámě?“
Stál tam v pyžamu. Uprostřed rozkroku tmavá vlhká skvrna. Po tvářích se mu koulely slzy. Okamžitě jí pustil a schoulel se do křesla.
Nápad – ★★★★★
Zvolil jste mimořádně silné a morálně ambivalentní téma, které je zpracováno s obdivuhodnou hloubkou. Nelineární kompozice, v níž postupně skládáme střípky rodinné tragédie napříč ročními obdobími, funguje naprosto skvěle a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Psychologická linka přenosu agrese z otce na syna (od hádky ve Švédsku a zašlápnuté myši až po finální tragédii v lese) je vystavěna velmi uvěřitelně. Závěrečný epilog s nalezenou šňůrkou od tepláků je pak naprosto mistrovskou a nepředvídatelnou tečkou, která dodává příběhu naději na katarzi.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra vašeho textu je doslova hmatatelná, dusivá a nesmírně pohlcující. Dokážete mistrně vykreslit jak plíživé napětí nefunkčního manželství a sociální frustraci, tak mrazivou hrůzu v bukovém lese. Kontrast mezi zdánlivě obyčejným venkovským životem (nákupy u Honzy, sekání trávy, pivo) a temným tajemstvím funguje na výbornou. Pasáže ze Švédska i deštivý převoz policejním autem mají až filmovou kvalitu a zcela čtenáře vtáhnou do pochmurného světa hlavního hrdiny.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má výborný spád a opírá se o skvělé, přirozené dialogy, díky nimž postavy (zejména Tomáš a Honza) působí jako z masa a kostí. Občas se však objevují mírně kostrbaté nebo přepjaté metaforické obraty (např. „cesta připomínala zarudlou jizvu na zádech obří žáby“), které trochu strhávají pozornost – což ostatně v textu vtipně glosuje i samotný Honza. Po formální stránce by textu velmi prospěla pečlivá korektura: chybí čárky u oslovení, pletou se zájmena „ji/jí“ a „mi/my“, občas nesedí shoda podmětu s přísudkem („děti měli“) nebo přechodníky. Také vynechávání „j“ ve slově „jsem“ (psáno jako „sem“) v přímé řeči občas působí spíše jako překlep než záměr, ale to jsou jen drobné vady na kráse jinak výborně napsaného díla.
Celkové hodnocení:
„Rudý kopytník“ je vynikající psychologické drama, které svým rozsahem, propracovaností postav a stavbou děje sahá až na pomezí novely. Dokázal jste stvořit nejednoznačného hrdinu, jehož selhání, sobectví, ale i pokřivenou otcovskou lásku čtenář s napětím sleduje až do samého konce. I přes drobné gramatické nedostatky a občasnou metaforickou přezdobenost jde o mimořádně zralý a hluboký text, který ve čtenáři ještě dlouho rezonuje. Rozhodně v psaní pokračujte, máte obrovský cit pro psychologii postav, dialogy a budování dramatického oblouku!