Chvíli to trvalo. Vyzváněcí tón o sobě dal vědět celkem třikrát, než Petra hovor přijala.
„Ano, kdo je tam?“ ozval se roztřesený hlas.
Pokusil se do intonace vložit optimismus. „To sem já, zlato.“
„Tomáši,“ začala vzlykat „co se děje? Odvedli Tadeáše a před chvilkou jsem koukala na internet a…“
„To nic. To nic, zlato,“ zarazil příval drásavých slov Tomáš.“
„Chci ti jen říct, že všechno bude v pořádku. Ty budeš v pořádku i Tadeáš bude v pořádku. Za to, co ti teď říkám, bych dal klidně ruku do ohně“ prohlásil Tomáš, s možná až nevhodnou hrdostí v hlase, soudě dle pobaveného výrazu detektiva.
Nastalo pohlcující ticho. Ve výslechové místnosti by bylo slyšet i pád špendlíku.
„Já jsem za tebe dala ruku do ohně hned, jakmile si tě odvezli a do budoucna na tom nehodlám nic měnit,“ vypustila ze sebe nečekaně pevným hlasem.
Tomáš zavřel oči. Pochopil to. Z pod víčka se mu na svobodu prodrala slza.
„Miluju tě, Petro,“ řekl a zavěsil, aniž by čekal na odpověď.
Luboš si převzal telefon, vrátil se na místo a koukl na svého kolegu. Detektiv Vrána se vzpřímil, natáhl ruku a na diktafonu stiskl tlačítko pro nahrávání.
Tomáš sáhl do náprsní kapsy, vylovil puk s modrou liškou na obalu a vložil si nikotinový sáček pod horní ret. Sakra, teď by si dal vychlazené pivo, napadlo ho jen tak mimoděk.
„Nebudu chodit okolo horký kaše,“ začal Tomáš. „Tu holku sem zavraždil já. Máte moje plný doznání.“
Oba muži zákona na sebe koukli, ale řeč jejich těl nic konkrétního neprozradila.
„Jak k tomu došlo?“ dožadoval se Luboš klidným, neutrálním hlasem.
„Všiml sem si jí během třetího piva. Rychle sem ho do sebe obrátil, zaplatil a šel za ní. Před tím si hrála s Tadeášem. Došlo mi, že zmizela v tom lese. Tam sem jí taky dostihl.“
Detektiv Vrána si před svým ostrým výpadem nejdříve srovnal krvavě rudou kravatu. Jeho ledová slova vlepená do dunivého barytonu, evokovala mrazivé zimní ráno s teplotou hluboko, pod bodem mrazu.
„Svědek z hospody nám ve své výpovědi tvrdí, že v době kdy jste se pohyboval v prostoru hřiště, tam už nikdo jiný nebyl. Jinými slovy, váš syn a Anežka Klíčová museli být celou dobu spolu. Spolu si hráli, spolu odešli a dozajista byli spolu, když jste je zastihl v lese. Nebo lépe řečeno, v lese už jste narazil jen na jedno živé dítě. Je to tak?“
