„A žena?“ pokračoval Luboš.
„Ta asi víc. Pracuje z baráku. V garáži má pár regálů s použitým oblečením. Mikiny, trika, kalhoty, tepláky. Provozuje online shop. Takovej menší sekáč. Chci říct, že se k netu dostane častějc, než já.“
Luboš se lokty opřel o desku stolu a podepřel si bradu. „A během dnešního dne ti nic zásadního nesdělila, pokud jde o internet, důležité zprávy, nové události tady z okolí a tak podobně?“
„Ne,“ zajel si rukou do vlasů a poškrábal se na zátylku „ani nemohla. Teda nevim jak ráno, ale když jsme s mladým přišli domů, internet nešel. Asi ta bouřka, která nás v plný palbě zastihla až během cesty sem.“
Tomáš se napřímil. Rozepl zip a sáhl rukou do malé vnitřní kapsy u bundy. Odstranil vrchní část puku, uložil dovnitř použitý sáček a obratně si do úst vložil nový.
„Luboši, jestli po mě chceš něco konkrétního, tak se prostě zeptej.“ Stočil pohled na detektiva „nebo ať se ptá tady tvůj tichej společník.“
Detektiv Vrána si povolil knoflík u saka. Sytě rudá kravata Tomáše praštila do očí. Být býkem, tak se asi neudrží.
„Řekněte nám, co jste včera celý den dělal a pokuste se nevynechat žádný detail. Ani takový, který vám možná přijde zbytečný, pane Skalický.“
Ta noblesní, leč zlověstná, akademicky chladná dikce Tomáše znervózňovala.
Na stůl dosedl malý diktafon, který detektiv vytáhl bůhví odkud. Asi jako kouzelník králíka z klobouku.
„No moment!“ vyhrkl ze sebe Tomáš. „Co to má kurva bejt?“ ukazoval prstem na černou krabičku. „To je výslech nebo co? Sem snad z něčeho obviněnej? Luboši, můžeš mi to vysvětlit a ideálně teď hned. V opačným případě chci obhájce a ten tvůj funebrák si tu věc může strčit třeba rovnou do prdele. Nechápu oč tu běží.“
„Klid Tomáši. Nejde o nic neobvyklého. Na obhájce máš samozřejmě právo, ale,“ detektiv Vrána zvedl ruku a bez jediného slova svého kolegu zarazil.
„Můžete se proti použití diktafonu ohradit, pane Skalický. Můžete si ze zákona předvolat obhájce a poradit se s ním. Můžete odmítnout vypovídat. My se s vaším obhájcem také poradíme a nakonec skončíme zase tady,“ dotkl se dlaněmi stolu. „Dojde k tomu v každém případě, akorát to trochu oddálíte, ale věřte nám, že máme pádný důvod k tomu, že vy teď sedíte tady. Takže,“ urovnal si klopy saka „jak to bude, pane Skalický?“
