„To jako myslíš, že mi Luboš oznamuje každej výjezd, kterýho se účastní? A ne. Nevím o tom nic. Vstal sem, dal si snídani, naštípal dříví na večer a vyrazil rovnou sem. Každej nemá čas hned po ránu čumět do počítače.“
„Není ti něco, Tome? Poslední dobou bejváš příjemnej jako buldok s podebraným zubem, to je fakt. Ale teď to vypadá, že toho buldoka ještě někdo nakopal do koulí.“
„Promiň. Já jen, že se to už dlouho táhne a nevím kdy to skončí.“
Honza si ho měřil od hlavy k patě. Znal ho dlouho. Jako kluk si k němu do krámu chodil pro žvýkačky. Tenkrát se to tu ještě jmenovalo “Potraviny u Jana & Silvy”. Cítil lítost.
„Víš co? Stavte se zítra na večer všichni tři. Dáme nějaký maso na gril, načneme basu a v regálu mám i nějaké to víno pro tu tvojí.“
Tomáš se na něj mírně usmál.
„Ještě ti zavolám.“
Jaro III.
Posekal zahradu, prokypřil kompost a stihl zvládnout i vaření v kuchyni. Avizovaný déšť nikde. Petra celou dobu koukala na televizi. Předhodil jí nápad s grilováním. Netvářila se zrovna nadšeně, ale ujistil ji, že si může přivést Romanu, která je pro každou srandu. Honza má navíc tuhle praštěnou ženskou rád. Určitě mu to nebude vadit. Bylo to jako mávnutí kouzelným proutkem. Začala se taky těšit. Dokonce všude vyluxovala a vytřela podlahy, aby zítra odešli z čistého domu. Oni dva mezitím venku dávali dohromady ptačí budku. Stačilo už jen přibít stříšku ze smrkového dřeva.
Dětské ruce tlačily na dřevo. Tomáš přiložil hřebík a chystal se k ráně kladivem.
„Tati? Ta modrá bunda…“
Stiskl rukojeť kladiva tak pevně, až mu zbělaly klouby. Kladivo zůstalo viset ve vzduchu. Probodl syna pohledem.
„Mlč,“ zasyčel.
Hotová budka se pohupovala na háčku pod pergolou. Vítr nabíral na síle. Snášející se tma oděla zahradu do černého saténu. Seděli na lavičce a koukali na dehtově černá mračna nad sebou. Ohlédl se doleva. Zpoza domu do zahrady začaly pronikat záblesky modrých a červených světel. Zadní dveře se prudce otevřely. Měla už na sobě noční košili a ve tváři zvláštní výraz.
„Hledá tě policie, Tomáši.“
K zemi dopadly první provazce deště.
Léto I.
Loňský červenec strávili dva týdny všichni tři ve švédském Jönköpingu, poblíž jezera Vättern. Jestli Petru a Tomáše něco spojovalo, tak sdílená nechuť k letním vedrům. Zdejší podnebí nabízelo kýžený ideál. Teploty kolem dvaceti stupňů, příjemný vánek provoněný solí a klidné prostředí s patinou žlutých, modrých, zelených a bílých barev. Mít neomezený rozpočet, hned by se sem Tomáš nastěhoval. Učiněný sen. Škoda, že byl pomíjivý, limitován přesně daným počtem dní.
