„To nic broučku,“ vysoukala ze sebe sípavým hlasem. „Něco jsme s tátou probírali a on mi ukazoval, jak se bránil, když ho v práci napadl jeden chlap. Pojď zpátky do postýlky. Je to jen ošklivý sen.“
Vedla ho za ručku do pokoje. U postele se zastavila. Krabička ležela na podlaze, vedle ní Geppetto v loužičce krve. Dřepla si a koukla na jeho nohu. Pata byla od krve. Nevěřila svým očím.
„Co jsi to udělal Tadeáši?“
Jaro IV.
Rychlost vozu se moc nelišila od běžné chůze. Jeli černou norou tvořenou oboustranným špalírem rozkymácených smrků, jejichž vichrem splašené větve se nad střechou auta střídavě skláněly a zase oddalovaly, jako tmavě zelené vějíře. Kmitající stěrače neměly proti zuřivému živlu nejmenší šanci. Stékající krůpěje deště učinily z čelního skla iluzorní vodní hladinu. Vůz se proměnil v malou ponorku bloudící na dně fantaskního zeleného oceánu, kde byly skaliska a hluboké příkopy nahrazeny tančícími kapradinami, divokými ostružinami a statnými kmeny stromů. Kužely dálkových světel vyvolávaly dojem smolných loučí v posledním tažení. Alespoň nějaký náznak orientace, neboť když se Tomáš otočil a pohlédl na okénko ve dveřích, viděl jen absolutní tmu. Jakmile se dostali na otevřená luka, dosáhl déšť maximální intenzity.
„Zastav Filipe,“ řekl policista svému kolegovi. „Tak zastav přeci. Není vidět na krok.“
Dům Tomáše se sice nacházel u lesa, ale zkratka podél shluku mladých bříz byla určena pouze botám. Využíval ji výhradně k častým návštěvám Honzy. Pokud potřeboval osedlat svou Felicii, musel jet asi kilometr lesem, pak zdolat klikatící se cestu mezi loukami a následně se napojit na hlavní silnici. Přesně tuhle trasu teď absolvoval i se strážci zákona.
„Pánové, nechci říkat, že sem vám to říkal, ale opravdu sem to říkal. Stačil jeden telefonát. Ráno bych si dal kafe a obratem dorazil na stanici.“
Šofér jménem Filip Matný se vytočil dozadu „to nejde pane Skalický. Vážnost situace si vaší přítomnost vyžaduje neprodleně. Ale nemusíte mít obavy. Jde o běžný policejní postup.“
„Jo. To říkaj v seriálech taky a pak ten nešťastník vždycky skončí v cele.“ Po chvilce dodal „v případě americký produkce spíš na elektrickým křesle.“
Oba policisté se krátce zasmáli.
„Nemůžete mi aspoň říct, o co konkrétně jde?“ snažil se Tomáš něco málo vytěžit z uvolněné nálady.
