„Vše se dozvíte na stanici,“ řekl ten druhý, který se u vchodových dveří jeho domu představil jako nadstrážmistr Martin Prchal.
„Chápu. Já jen, že když ste přijeli, svítily vám majáky. Ty se zapínají jen když si jdete vyzvednout nějakýho kriminálníka, nebo při hře na honěnou se silničním pirátem, ne?“
„Většinou. Někdy se ale může stát, že v autě sedíte s kolegou, který má tělo chlapa a duši malého kluka,“ pronesl odevzdaně Martin a přimhouřenýma očima si při tom prohlížel kolegu. „Jeď Filipe. Tohle už je o poznání lepší.“
Policejní vůz se dal opět do pohybu, vstříc pár desítek metrů vzdálené silnici. Připomínal malou bludičku lačně hledající ztraceného pocestného v temném kraji. Blesky na horizontu rozsvěcovaly nebe. Jakoby samotný Perun sesílal bílé oštěpy na nepoddajné hory. Tomáš se opřel a snažil si udržet mírný náznak úsměvu. Nehty na rukou se mu v křečovitě sevřených pěstech zakusovaly do dlaní. V hlavě se mu jako zaseknutá deska opakovala jedna a ta samá věta. Polohlasem vyslaná prosba, kterou Petře stačil předat těsně před tím, než opustil dům v doprovodu uniformovaných mužů.
„Spal nejkrásnější vzpomínku na jarmark.“
Podzim I.
„Tak ste se trochu rafli, no. Nedělej z toho hned antický drama,“ pronášel Honza uvolněně, otáčejíc při tom dva prskající steaky.
Byl příjemný říjnový večer. Předešlé dva měsíce měl obchod tradičně zavřeno. Za ušetřené peníze Honza cestoval po Evropě. Dělal to tak pravidelně. Dříve se svou manželkou a několik posledních sezón s malým Františkem. Španělsko, Řecko a okružní cesta po svých známých, které měl rozeseté ve všech koutech republiky. Honza byl příznivcem horkých letních dní. Švédsko? Ani náhodou. Lehátko na pláži, dobré pivo, jídlo a relax.
Neonový nápis vrhal rudé světlo na verandu s žebrovanou stříškou, pod kterou stál rozpálený plynový gril, dvě židle, skládací dřevěný stolek a basa vychlazeného Bílého ďábla. Aspoň k něčemu je mu ta červená svítící blbost užitečná, pomyslil si Tomáš, když mu Honza na talíř pokládal středně propečený kus hovězího.
„Trochu rafli? Vzal sem jí za krk. Posloucháš vůbec, co ti říkám?“
Honza pozvedl obracečku jako dirigent taktovku „Ital by ti řekl, že přesně tyhle drobný nehody jsou kořením každýho zdravýho vztahu.“
