„Tomu říkám silnej placebo efekt Viléme. Nicméně souhlas. Víra, byť založená na falešný iluzi‚ za určitých okolností může bejt prospěšná.“
„No vidíte. Možná nejste až tak černobílý. Vlastně nás teď odlišuje hlavně to, že já v Boha věřím a vy ne. Zároveň uznáváte, že svobodná vůle může ve spojitosti s vírou, ať už má jakoukoli podobu, přinést i požehnané skutky. Ačkoliv vy budete stále trvat na tom, že svatá kniha je jen snůškou pohádek. Ale kdo ví Tomáši? Třeba jeho otevřenou náruč jednou naleznete taky. Přijímá do svého klubu každého.“
„Jestli ten den opravdu přijde Viléme, dám se obratem na modlení,“ řekl s úšklebkem na tváři a vrátil se s prázdným půllitrem k baru.
Léto III.
Jedenáctá hodina už dávno vyklidila prostor pro nadvládu půlnoci. Kulatý letní měsíc dohlížel na hotel, jako bílé oko slepého vlka. Chlapec ležel v malém pokoji ve své postýlce a myška zvaná Geppetto, se krčila v plastové krabičce na nočním stolku. Vypadala jako vězeň ve futuristické cele, kde neexistuje žádné soukromí. Kluka vysprchoval a uložil sám. Stihl při tom ztrestat tři piva. Petra se zdržela na baru a kontrolovala objednávky svého malého online obchůdku. Špatné znamení pro ní, špatné znamení pro něho. Vilém by jistě řekl „ďáblovo znamení“. Seděl před zapnutou televizí, sledoval pořady, kterým stejně nerozuměl a tu a tam pohledem hypnotizoval pokojový bar. Jakoby do telefonu nemohla koukat tady. Ovladač držel v ruce a nervózně přepínal programy. Nakonec stiskl červené tlačítko, natáhl si tmavé kalhoty a sešel dolů.
Bar byl takřka prázdný, stejně tak jeho okolí. Stolek, u kterého odpoledne seděl, byl čerstvě vyleštěný. Jak vidno, Vilém si svou knihu knih nezapomněl odnést. Telefon měla vedle sebe, před sebou nějaký drink hnědé barvy a po levici notně veselého anglána. Cizí jazyky jí šly dobře, na rozdíl od něj. Jeho příchod utnul smích veselé dvojice. Dalo mu to trochu přemáhání, ale nakonec ji odvedl.
Na schodech si neodpustila poznámku: „neboj, za chvilku se vrátíme do tý tvojí díry u lesa.“
Cítil jak se v něm vaří krev. Došli na pokoj. Rozvalila se na malý gauč a začala se sápat po ovladači. Okamžitě jí ho vytrhl z ruky.
„Co si tím myslela?“
„Nic a dej mi pokoj. Ve vlastním zájmu mi teď dej pokoj.“
„Ale já to chci vědět. Nebo tě baví plácat kraviny jen tak do vzduchu?“
