Jednoho ,,krásného´´ dne zkoumal osmapadesátiletý neurovědec James Fallon hromádku skenů mozků svých rodinných příslušníků: obrázků, které měly sloužit jako kontrolní záznamy určené ke srovnání se snímky pacientů s Alzheimerovou chorobou. Úplně vespod ležel snímek, který zjevně odpovídal mozku psychopata. Fallon si pomyslel, že se tam přimíchal nedopatřením ze štosu snímků opakovaně trestaných násilníků, takže se domluvil s techniky, že zkontrolují, komu záznam patří. Ti nade všechny pochybnosti prokázali, že nikdo nic nepopletl a inkriminovaný sken pochází skutečně od Fallonovy rodiny. Jednalo se o jeho vlastní mozek!
Proč mám disociální poruchu osobnosti?
Velmi jednoduché – V době, kdy jsem docházela na základní školu (konkrétně 4. ZŠ Kladno), sdílela ´´má maličkost´´ jednu třídu se samými kriminálními živly a gangstery. Neustále kradli (ano, ve škole též), ubližovali slabším, mlátili se mezi sebou. Následně mě z čista jasna napadlo to rovněž vyzkoušet. Jednalo se o systematickou, organizovanou loupež. ☺ Svůj počin mé já v podstatě rozdělilo do dvou dnů, následně už možnost nebyla. Poté mé tehdy už zvrácené, mými spolužáky inspirované alter ego vniklo do obchodního domu Kaufland a zcizilo část karet z balíčku ´´POSLANECKÉ KANASTY´´. Dalšího dne o polední pauzu ve škole jsme se vydali pro další příděl, avšak skončili zadrženi ostrahou! Už nikdy (na rozdíl od let předcházejících) ani jedna z mých osobností nesnila o tom, stát se v budoucnu superhrdinou! 😉
Proč mám narcistickou poruchu osobnosti?
Velmi jednoduché – Učitelé mě (především na druhém stupni ZŠ)téměř nikdy za nic nepochválili. Měli rádi pouze premianty. Někteří moji spolužáci se dokonce vychloubali, jak jsou bohatí. Kupříkladu jeden z nich, celým jménem Michal Svatoš byl v pololetí 7. třídy ředitelkou školy pochválen za to, že už celé dva týdny nikoho ´´nezmlátil´´. Pochopitelně, jak jinak, než výborný student! 😉
Takovýchto případů bylo ovšem mnohem více… Kupříkladu v 8. třídě jsme psali (jak již bylo naším zvykem) pololetní písemnou práci z matematiky, po vyhlášení výsledků promluvila Mgr. Věnceslava Švejcarová k mému rovněž spolužákovi, Jakubu Bangovi, řekla mu: Podívej se Jakube, máš nula bodů z testu. Zato Tereza má alespoň jednu rovnici, jednu rovnici! A to byl právě ten zlomový bod, kdy mi to začalo být líto. Kdyby tato paní učitelka byla obeznámena s pravou povahou situace, dobře by věděla, že já byla podstatně lepší student, než právě tento chlapec, nikoli naopak. Pokud samozřejmě nepočítám jeho dvojku z přírodopisu (všechny testy opsal) a trojku ze zeměpisu (to samé).
Proč mám ty ostatní (zbývající) poruchy osobnosti – nad tím, jak jste si jistě všichni dobře všimli, mohu pouze spekulovat. Nejspíš za to může hříčka přírody s ostatními inkluzivními faktory. Je vskutku pozoruhodné pomyslet na ty chemické procesy v našem mozku, které z nás činí psychopaty. Je to snad tím daným okamžikem, negativním zážitkem v našem životě, který změní celou strukturu lidského smýšlení v kombinaci s vrozenými dispozicemi a jinými negativními, nešťastnými, ostravickými, symplexními událostmi?
POZNÁMKA: POCHOPITELNĚ SI VELMI DOBŘE UVĚDOMUJI, JAK MOC JSEM PŘECITLIVĚLÁ A VZTAHOVAČNÁ. TAKÉ NEPOPÍRÁM SKUTEČNOST, ŽE SI MŮŽU SAMA ZA TO, ŽE JSEM SE NECHALA INSPIROVAT TĚMI NEPRAVÝMI!!! 😉
Výčet nejčastějších druhů poruch osobnosti:
Paranoidní osobnost – Tito lidé nečekají od ostatních nic moc dobrého, jsou nedůvěřiví a za mnoha (třeba i nevinnými) náznaky popatřují projevy namířené proti nim. Když jim někdo ublíží, je pro ně těžké odpustit a zapomenout, nemají rádi kritiku, kterou si berou velmi osobně.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.