k spánku kolébá…
S blížícím se ránem však
pomalu mizí,
ale další den znovu se objeví…
A já opět vidím tu krásu nesmírnou,
miliony kilometrů vzdálenou
hvězdu vesmírnou!
Železná opona
Nad železnou oponou visí
naše bytí, rozrůstá se snadno,
jak májové kvítí.
Podvody, lži, vraždy, smilství,
duši lidskou hyzdí.
Nashledanou, světe můj,
za chvíli Tě opustím
a ze mě navždy hnůj!
Plody ZEMĚ
Někdo sklízí plody země,
někdo samou kritiku,
všechny hříchy světa
zkrátka má na triku.
Vlevo jasan, vpravo
javor – a nyní si z nich
jeden vyvol.
Útlý kmen zdá se být
křehký, marně zde
budeš hledat skříňku
na své svršky.
Zrcadlo do duše
Oko, zrcadlo do duše,
může být jádru vzdálené,
jako Zemi Venuše.
Realita je sladká
na pohled, avšak
zákeřná na dotek.
Ničí naše sny a plány,
jak raketové aeroplány.
Stíny našich představ
jsou jen obrysy naší
touhy, chtíč náš je v popředí
zraněné duše, bolest je stejná,
jako rána z kuše.
Neúspěšný život
Neúspěšný život,
to je dren, tisíckrát
horší, než ten nejčernější
sen. Úzkost, která z tohoto
faktu pramení, rozleptává
nitro. Deprese na cestě,
nicota na místě, růžový
sen jest brzdou záchranou,
radostí omamnou, nehranou.
Procitnutí
Slova plynou,
voda teče,
snad mi něco
neuteče…
Žerty stranou,
přijmi holý fakt,
že králové jsou Ti,
co nemají takt.
Tož mrzké a proradné
pokolení, hniloba sama.
Zkaženost lidstva plíží
se jak smrad.
Je to hnus, chce se mi blít,
vše, co zbývá mi, je čas
od času naivně snít.
Život v osamění
Jsem sama již tolik let,
nemám se kam hnout…
Hledím doleva, hledím
doprava, všude samá
obleva.
Jsem z jiného světa,
říkám si, marné myšlenky
honí se mi hlavou a bolest
nesnesitelnou na srdce
mi kladou…
Ke konci však přichází úleva
značná, takřka nekonečná.
Éter, rány a vlečka
Éter bez mraků,
pohádky bez draků?
Co svět světem stojí,
rány se již nezahojí.
Nad lesy, nad jezery,
řekni, řekni co…
Budiž omámen tou krásou
nekonečnou, žena s vlečkou
chotí Tvou.
Iluze
Je to snad jen pouhé zdání?
Život kupředu nás vleče,
sny jsou utopeny v řece.
Jest to pravda nebo klam?
To životní hlavolam.
Myslím na to ve dne,
v noci, zvlášť, když chodím
po ulici.
Cigaretový kouř
Probudit se v mlze,
jež vyhlíží moc drze
není přáním mým.
Avšak i tak dýchám
dennodenně velký,
hustý dým.
Dým cigaretového
kouře, jenž plíce mi obalí,
drží mě v šachu,
slabocha ze mě dělá.
Má duše div se z toho
nepodělá.
Konec lásky
Rozkoš, květenství lidského
kontaktu, okvětní lístky
padají, stonky se kupodivu
zvedají. Chtíč převeliký
na stopě je lásce, která
již teď visí za dva vlasce.
Touha, jen touha je tím
jedem. Oproti lásce,
která kdysi byla sladkým
medem.
Podzim
Podzim, období překrásné,
listy ze stromů padají,
na nic si nehrají.
Barvy však hrají všemi
směry, úsměvy na rtech
vykouzlí, jsou bezprostřední.
Je to krása veliká,
romantika nekrytá.
Pro umělce inspirace,
múza tvárné operace.
Osamělá princezna
Co svět světem stojí
a slunce zemi zná,
byla jedna princezna.
Skvostně do sametu oděna,
její roucho záříc až do dalekých
krajů, kde si s dětmi ráda hraju.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.