Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

 

  1. Lhaní

(blbost)

 

    Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Chtěl vysvětlit, proč lidé lhají. Opravil jsem ho, že lidé lžou, ne lhou, ale čeština jej tentokrát nezajímala. On prý lžát neumí a ocenil by, kdybych jej lžát naučil, aby to lépe pochopil. Opravil jsem ho, že bych jej naučil lhát ne lžát. Zarazil se a pro sebe si pošeptal, že čeština není vhodná pro světový jazyk. Nahlas pak pokračoval v přemlouvání. Varoval jsem ho, že lhaní není nic pěkného pro lidi, natož pro mimozemšťana. Odpověděl, že je již devadesát let dospělý a chce se to naučit.

Začal jsem oklikou. „Pamatuješ, když jsi nedávno říkal, že budeme létat, a pak jsme běhali?“ Odpověděl, že si to samozřejmě pamatuje. A já pokračoval: „Takže tenkrát to byl omyl. Jen sis špatně vysvětlil jedno slovo. Kdybys však to samé použil dnes, s vědomím, že ti naletím, bylo by to lhaní. A teď si to zkus.“ Místo zkoušky se však zeptal, kamže budu nalétávat. „To, že ti naletím, nemá s létáním nic společného.“ Rozčílil jsem se. „ Já jsem totiž také mimozemšťan.“ Zkusil jsem mu zalhat, aby se mu vše lépe chápalo. Usmál se a rozpřáhl ruce k uvítání. „Nejsem sakra mimozemšťan! Jen jsem ti chtěl ukázat, jak se lže, a tys mi naletěl, neboli; skočil jsi na špek!“ Podíval se na mě pohledem kotěte před útokem na myš a prohlásil, že nechce, abych si z něj dělal srandu, ale že chtěl naučit lžnout. Nehledě na to, že kočka a špek se mu nezdá jako dobrý vtip. „Dobrá,“ pokračoval jsem ve výuce. „Takže když ti někdo lže, počítá s tím, že mu jeho lež uvěříš. Neboli; že mu naletíš a že mu na to skočíš. Zkrátka, že bude mít z toho lhaní prospěch, ať už peněžní, nebo duševní. Chápeš to?“ Řekl, že si není jist, ale že by rád setrval ve výuce i přes to, že nechtěl nikam skákat.

Někdy je opravdu lepší se nadechnout a potichu počítat do desíti. Když jsem napočítal do třiapadesáti, konečně jsem se uklidnil. „Řekl jsem, že jsem mimozemšťan jen proto, abych ti demonstroval lež. Je to stejné, jako s tím létáním. Jenže dnes už víš, že létat není jen létat, ale i spěchat, čili utíkat. A teď si to zkus ty.“ Bláhově jsem doufal, že vše pochopil. Mé doufání bylo rozdrceno jeho odpovědí: „Jsem mimozemšťan,“ řekl a já věděl, že naše lekce není zdaleka u konce. „Do kelu! To snad nemyslíš vážně!!! Když řeknu já, že jsem mimozemšťan, je to lež! Zatímco, když to řekneš ty, je to pravda. Tedy, alespoň na této planetě.“ Nadechl jsem se a byl jsem rozhodnut, že tentokrát jej přesvědčím, naučím, a že to chválabohu snad pochopí. „Tak znova. Když už víš, co kromě létání znamená slovo létat, můžeš zalhat a říct, že si půjdeme zalétat, i když myslíš, že půjdeme běhat. Chápeš to konečně?“ Řekl, že to chňápe a po dlouhé odmlce prohlásil: „Chtěl by ses proletět?“ Po této větě na mě mrkl jedním okem. Nevím, komu jsem co udělal, ale teď jsem to již nevydržel a doslova jsem nepříčetně řval: „Do pytle, když lžeš, tak na mě nesmíš mrkat, jinak je to legrace! Lež, aby byla lží, se musí podat seriózně. Když mrkneš, každý pochopí, že to je sranda a ztrácí to punc lži. Znovu!“

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku