Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

   „Kde je Dušinka?“ otázala se Jana. Mně příliš nechyběl, i když se přiznám, že jsem byl v té chvíli jeho nepřítomností trochu zaskočen. Paňmáma ukázala směrem k jabloni a řekla, že s jejím mužem probírají nějaké ty nesmrtelné chrousty.

   „Jenže taťka spí a je tam sám,“ opáčila zneklidněná Jana. Tato její odpověď byla povelem k poplachu. Jako na první pomoc jsme se obrátili na pantátu. Ten však o našem mimozemském příteli nic nevěděl. Všichni jsme začali pobíhat po stavení a po zahradě. Dušinku jsme však nikde nenašli. V nejvyšší nouzi jsem si stoupl k plotu a zařval do lesa jeho jméno. Vtom se ozvalo odkudsi duté: „Tady jsem.“

   „Chválabohu!“ pronesla paňmáma a šla otevřít Dušinkovi do sklípku.

Když jsme totiž odešli, požádala Paní Jana Rovenská starší paní Ludmilu Rovenskou, neboli paňmáma mamku, o přinesení pár jablek ze sklepa v zahradě, že upečou ke kávě štrúdl. Mamka si při vybírání ovoce však nevšimla, že dovnitř vstoupil zvědavý mimozemšťan a při odchodu za sebou zasunula petlici dveří. Dušinka takto zavřen usedl na bedny s jablky a ochutnaje tyto pro něj kouzelné plody ve voňavém vězení usnul.

   „Byl jsem odpočíván. A jelikož jsem byl unaven, byl jsem spán,“ prohlásil kamarád a po osvobození se spokojeně protáhnul. Nikdo se nechtěl rýpat v této nesprávné větě, protože jsme byli rádi, že je opět mezi námi. Tedy nikdo, vyjma pantáty. Ten se ihned pustil do Dušinky s opravami.

   „Nemůžeš říkat, že jsi byl odpočíván. To je holý nesmysl,“ protestoval.

   „Ale já tam byl nedobrovolně. Jak bych to tedy měl říct?“ bránil se Dušinka. Pantáta však nevěděl, a proto se vyhnul odpovědi.

   „A spán je také pitomost.“ Dušinkovi však se správnou větou neporadil.

Všichni jsme se pustili do pití kávy, či čaje a přikusovali jsme skvělý štrúdl. Nikdo už nechtěl nic řešit a jen jsme vychutnávali pekařské umění mé nastávající tchýně. Vtom se pomstychtivě ozval Dušinka.

   „A já bych chtěl mít také příjmení Rovenský. A štrúdl s čárkou na ú je také pitomost. A nemlaskej a nesrkej, pane Ště.“

   Každý, kdo měl v té chvíli něco v ústech, se buď zakuckal, nebo nechtěně vyprázdnil svou ústní dutinu vyprsknutím. Na závěr musím dodat, že se pantáta jmenuje Štěpán. Jen Dušinka nevěděl, že se to nepíše zvlášť. Po chvíli ticha, když se všichni věnovali chutnému štrúdlu s čárkou na ú, ještě Dušinka dodal: „Když je tedy odpočíván holý nesmysl, je odpočinut oblečený smysl?“ Štěpán Rovenský se na mimozemšťana podíval a bylo jasné, že si o něm myslí, že je úplně blbej.

 

  1. Na vodu

(bezcenné)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Dostal jsem od přátel pozvánku, abych se zúčastnil akce zavírání Ohře. Občas jsem s přáteli jezdíval na vodu, ale teď, když mám na starosti mimozemšťana, jsem tuto příjemnou činnost jaksi opomíjel. Jana velice litovala, že nemůže jet se mnou, protože její pokročilé těhotenství se s tímto sportem jaksi nemá rádo. Zato Dušinka od první chvíle, kdy jsem jej vyzval k tomu, aby jel na vodu, nemluvil o ničem jiném. Neustále opakoval: „Musíš mě nejdříve naučit čeřit vodu klackem.“

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku