Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Doma jsme se dlouhou dobu nebavili o ničem jiném než o cirkusu a hlavně o šaškovi. Nemohl pochopit, že takový skvělý bavič nemá na pořádné oblečení a chodí ve starém kostkovaném kabátě. K tomu se ještě podivil, že vystupuje, i když je nemocen. Zeptal jsem se, jak k tomuto závěru došel, a on řekl, že měl přeci na nose kvůli hygieně lapač hlenů. Vysvětlil jsem mu, že to nebyl žádný lapač, ale šaškovský nos. Totálně nepochopil jeho funkci. Měl jsem na půdě v krabici svůj starý šaškovský převlek z dob maškarních plesů a přinesl jsem jej. Nedovedete si představit, jak směšně vypadá v klaunském oblečení mimozemšťan. Oblékl se do kostýmu a stoupl si před zrcadlo.

   „Nic moc. Vypadám jak šašek,“ prohlásil a já mu to potvrdil s vysvětlením, že o to tu právě jde. Chodil po pokoji a snažil se zopakovat některé šaškovy gagy. Byl trapný. Strašně trapný. Byl to ten nejhorší šašek, který si toto oblečení oblékl. Po půlhodině marného snažení ze mě nevymámil ani nejmenší úsměv. Pak mi však došlo, že jsem zapomněl z krabice vyndat červený nos na gumičce vyrobený z pingpongového míčku a okamžitě jsem mu jej nasadil. Chvíli se pozoroval v zrcadle, pak si nos sundal, znovu si ho nasadil a tuto činnost opakoval několikrát. Když se po několika minutách otočil ke mně, prohlásil, že i když nemá rýmu, asi bude mít nos brzy plný nudlí. To mě rozesmálo. Ano, to je ten pravý klaun. Pochopil situaci a hodinu mě bavil vtípky více či méně směšnými. Večer mi před spaním prozradil, že to byl ten nejkrásnější den, který na této planetě zažil. Při dojemném přiznání měl v očích slzy. I mě slza štěstím ukápla. Jsem z něj totiž úplně blbej.

 

 

  1. Krádež v samoobsluze

(hloupé)

 

Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Nedávno se mi svěřil, že by hodně rád poznal, jak se cítí člověk, který něco ukradnuje v samoobsluze. Po dlouhé debatě o nesprávnosti tohoto činu a po opravě z ukradnuje na ukradne, mě přesvědčil, že když si nemůže ověřit teorii, již si nedokáže představit, nemůže ani svůj názor na ni zařadit do kolonky nesprávných činů. Řekl jsem mu, aby nepřeháněl, protože si umí představit i jiné věci, aniž by je vyzkoušel. Místo souhlasné reakce se mi omluvil a podával mi kapesník. Nechápal jsem, proč mi jej dává, a otázal jsem se, proč se mi omlouvá s kapesníkem v ruce. Na to mi vysvětlil, že si myslel, že mě poprskal. Řekl jsem mu prý totiž, aby nedělal přeháňku. Po našem malém nedorozumění jsem marně argumentoval, že se krást nemá. Viděl jsem, že stůj co stůj chce dosáhnout prozření, a tudíž jsme zašli do samoobsluhy.

Dal jsem mu cestou malé školení, jak se chovat v případě nebezpečí. Ne že bych byl v krádežích v samoobsluhách zběhlý, ale viděl jsem spoustu filmů a zaznamenal chyby, jichž se zloději nejčastěji dopouštěli. Pozorně mě vyslechl a se vším souhlasil. Pro jistotu jsem mu žádaný, leč ošklivý čin předvedl. Nebylo mi v tu chvíli nejlépe, ale znal jsem jeho tvrdohlavost a věděl, že dokud nedosáhne kýženého cíle, nedá pokoj. Vcházel jsem do prodejny se slovy: „Zůstaň tady a dívej se. Až vyjdu z prodejny, půjdeš tam ty.“ Divil jsem se sám sobě, co to vlastně dělám, ale pro Dušinku bych i vraždil. To ne, ale přemýšlel bych o tom.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku