„Já to vím, ale něco, a nevím co, mi v tom brání“ pronesl s hlubokým výdechem.
Nenadálý zvuk klaksonu zahubil hřmění citového pekla. Tadeáš vzhlédl od sudu. Tomáš se postavil.
„Kdo to může bejt?“
Obešel dům a přešel na kamennou cestičku lemovanou žlutými květy třapatek a hustými trsy vousatců. Jakmile se dostal k brance, došlo mu která bije. Modré BMW, o jehož leštěnou kapotu se opíral vysoký muž se založenýma rukama, jej nenechalo na pochybách.
„To jsou k nám hosti. Teda vlastně host. Pan Patrik Konečný osobně. Čemu vděčím za tuhle nebývalou přízeň štěstěny,“ pronášel Tomáš s neskrývaným ostřím ironie.
Pan Konečný se ani nepohnul. Pichlavýma očima sledoval Tomáše. Bez jediného záchvěvu mimiky v tvrdém obličeji pustil tětivu a nechal šíp zasáhnout cíl.
„Rád svým zaměstnancům dávám výpověď osobně, pane Skalický.“
„To má bejt vtip? Nedorazím na debilní přesčas a automaticky jdu od válu? Co si o sobě vůbec myslíš?“
„Nevzpomínám si, že bychom si mi dva tykali. Teď mě poslouchejte. Asi před pěti lety jste přehlédl defekty na doručeném dubovém řezivu a celý den pak vyráběl zmetky. Tehdy jsem přimhouřil oko. Tento aktuální přešlap ale tolerovat nebudu. Já vás tam dnes potřeboval. Pokud nařídím přesčas, mám pro něj pádný důvod, a pokud zaměstnanec své pracovní povinnosti ignoruje, dává mi tím najevo, že ignoruje i svého přímého nadřízeného, který mu poskytuje pravidelnou výplatu.“
„Jo. Tak pravidelnej plat. Deset let ten samej plat. Nepřidat někomu ani korunu za takovou dobu je zase signál pro mě. Signál, že pracuju pro nenažrance, co neumí ocenit práci lidí.“
„Měl jste štěstí, pane Skalický, že jsem vás nepropustil už tenkrát.“
„Hezkej pokus, ale dobrá. Bavíme se teda o pěti letech bez peněz navíc. Pět let bez jedinýho prohřešku. Kdyby si mi mezitím přidal a pak peníze zase vzal kvůli tomu průseru, pochopil bych to. Teď ale tyhle kecy používáš jako obyčejnou výmluvu pro svojí lakotu.“
„Domluvil jsem, pane Skalický.“
Tomáš zaťal pěsti a učinil krok vpřed.
„Hotovo. Už teda nejsem zaměstnanec a ty můj zaměstnavatel. Kdybych tě teď popadl a rozmlátil ti palici o kapotu tvýho auťáku, nic bych neriskoval.“
Učinil další krok.
„Kůlnu mám plnou lopat. Na tebe bych si vzal srdcovku a zakopal tě támhle pod tu borovici, kam se chodím občas vychcat.“
