U Teressy doma:
Byl pátek odpoledne. Dneska jsme skončili v práci o něco dříve, abychom jsme si po dlouhé době užili volný víkend se vším všudy. Kvůli práci si víkendy moc neplánuji, protože se může stát, že přijde neodkladný případ a já budu muset veškeré své plány rušit. Což se mi dost často stávalo, když jsem u FBI začínala. Teď tu jsem okolo tří let a jsem tak poučena. Ale přesto na dnešní páteční večer jsem přeci něco domluvené měla. Šlo o mou kolegyni, parťačku a nejlepší kamarádku z práce Jane. Ani jedna nebyla zadaná. No, Jane byla okolo tří let rozvedená, ale od rozvodu žádný vztah neměla. A já chtěla, aby si konečně někoho našla. A nejen ona, ale i já. Kvůli naší práci bylo nemožné si někoho najít. Pořád v práci. Nechci si stěžovat, ta práce mě baví a to moc. Jen občas mám pocit, že nemám čas na svůj soukromý život. A to mi chybí. Proto jsem celý týden do Jane hučela, aby se mnou v pátek okolo osmé šla do jedné restaurace, kde se konalo rande na slepo. Což bylo dneska a já ji nakonec přemluvila.
Chystala jsem se jít do vany. Byla jsem v županu v koupelně, kde jsem začala stáčet vodu a sypala do vany sůl, na relax. Jenže v tom jsem zaslechla svůj mobil. Vypnula jsem vodu, v naději, že se mi to jenom zdá.
„Ach jo.“ Pronesla jsem sklesle, protože to sen nebyl. Mobil mi opravdu zvonil. Vyšla jsem z koupelny do kuchyně, kde jsem měla na lince mobil a podívala se na displej. Byl to můj šéf z práce. „Tess, neříkej Hotchi, že máme po volnu.“ Byla má první reakce, když jsem ten hovor přijala. Chvíli jsem poslouchala. „Dobře, do hodiny tam budu.“ Slíbila jsem s povzdechem a hovor ukončila. „Ty tam nahoře snad nechceš, aby byla Janey šťastná.“ Zahudrovala jsem, když jsem se podívala do stropu své kuchyně. Tím ty byl myšlen Bůh. Zhasla jsem v koupelně světlo a vypustila vodu. Šla do své ložnice, kde jsem ze sebe svlékla župan a oblékla si černou podprsenku, červené triko s dlouhým rukávem a na to ještě mikinu. Ze skříně jsem vzala svou cestovní tašku. Ze sejfu jsem si vyndala pouzdro se svou zbraní a šla se obout. Hodila na sebe bundu, zamkla byt a se svou cestovní taškou jela dolů, ke svému autu a jela jsem na letiště FBI, kde jsme se měli všichni sejít. Slibované volno bylo pryč.
U Jane doma:
Byla jsem doma, což bylo neobvyklé, protože jsem více v práci než doma. Ale vypadalo to, že po dlouhé době budu mít volný víkend. A nejen já, ale všichni z práce a náš šéf nám zajistil pro dnešek už volno. Jenže moje nejlepší kamarádka Teressa, která je i mou kolegyní v práci, do mě celý týden hustila, ať s ní v pátek večer jdu na rande na slepo, pokud budeme mít volno. Hučela do mě tak, že jsem s tím nakonec souhlasila. V sedm večer se pro mě měla stavit, ale byli dvě hodiny odpoledne. Takže spousta času. Udělala jsem si kávu, seděla na pohovce a při popíjení kávy jsem přemýšlela, na co se vymluvit abych na to rande nemusela jít. Byla jsem okolo tří let rozvedená a od rozvodu jsem žádný vztah neměla. Ne, že bych byla stále mimo z rozvodu nebo že bych zanevřela na mužské to ne. Spíš šlo o to, že jsem tuto práci milovala tolik, že mi to stačilo. Nebo aspoň zatím ano. Super kolektiv, super šéf, který byl pro nás všechny přítelem než šéfem. I když práce to byla náročná a dost drastická, přesto pro mě práce byla na prvním místě. Ostatní šlo do pozadí. Jenže ne všichni to schvalovali. Jako byl můj bratr a právě zmiňovaná kamarádka Teressa. Sakra, co mám dělat? Když Tess do někoho hučí, tak nedokáže říct ne. Nebo aspoň já to tak mám. Jenže já nechci chlapa. Jestli Bože existuješ, sešli znamení, že nemusím na to zatracené rande s Tess. Říkala jsem si pro sebe v duchu v naději, že se stane zázrak. Dopila jsem hrnek kávy a umyla ho, když slyším zvuk mého mobilu. Podívala jsem se na strop v kuchyni a na rtech se mi objevil úsměv.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Využití klasického motivu přerušeného volna je skvělým způsobem, jak čtenáři představit postavy a jejich osobní životy předtím, než se vrhnou do akce. Líbí se mi kontrast mezi rodinnou idylkou, nechtěným rande a drsnou prací u FBI, což dává příběhu dobrý a uvěřitelný základ. Pro příště bys mohl/a zkusit přidat drobný, nečekaný zvrat už do těchto úvodních scén, aby zápletka působila ještě originálněji a nezůstala jen u zavedených klišé.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se ti povedlo zachytit útulnou a lehce komickou náladu všedního dne. Obzvlášť vnitřní monolog Jane, která prosí vesmír o záchranu před rande, působí neuvěřitelně lidsky, úsměvně a čtenáře okamžitě vtáhne. Emoce postav jsou přirozené, nicméně změna atmosféry po zazvonění telefonu by mohla být ještě o něco údernější, aby naplno vynikla tíha jejich náročného povolání.
Provedení – ★★★☆☆
Text je celkově čtivý a má příjemné tempo, ale plynulosti by velmi pomohlo vyhnout se častému opakování stejných slov, jako je například neustálé „navrhl/a jiné jméno“ v první části. Dej si také pozor na gramatický patvar „abychom jsme“ (správně je pouze „abychom“) a občasnou krkolomnost vět, i když obsahově příběh funguje dobře a to je hlavní. Dialogy mají velký potenciál, jen zkus nechat postavy mluvit trochu přirozeněji a méně popisně, text pak získá mnohem větší jiskru.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi slibný úvod do detektivního příběhu, který ukazuje tvůj cit pro budování charakterů a jejich vzájemných vztahů. I když je na stylistice a pestrosti slovní zásoby ještě potřeba trochu zapracovat, tvé nadšení pro psaní z textu přímo sálá a dokáže čtenáře udržet u obrazovky. Určitě v psaní pokračuj, máš skvěle nakročeno a s každou další napsanou kapitolou se budeš jen a jen zlepšovat!