Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 2. kap.
Četba díla zabere cca 9 min.

Toto dílo je (2/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Vypadá to, že opravdu existuješ.“ Zašeptala jsem s úsměvem a rychle šla do obýváku, kde jsem z pohovky vzala mobil, aniž bych, jsem se podívala, kdo mi volá. „Taylor.“ Ozvala jsem se a chvíli jsem poslouchala. „Dobře Hotchi, hned tam budu. A pozdravuj Hayley a ať se šetří.“ Ještě jsem rychle dodala, než jsem hovor ukončila. Co to meleš za hovadiny? Jasně, že ona i to malé budou v pořádku. Zatřásla jsem hlavou a šla se převléci do čistého. Vzala jsem si bílou podprsenku, červeno-modrou košili, rifle. Na rifle opasek s pouzdrem, kde jsem měla svou služební zbraň. Do zadní kapsy riflí jsem si dala svůj průkaz a na opasek ještě odznak FBI. Obula jsem si botasky a na sebe hodila černý kabát. Svou tašku s věcmi, kterou jsem brala, když byl případ jsem měla vždy v kufru svého auta. Zamkla jsem byt a šla po schodech dolů k autu. V baráku, kde bydlím totiž výtah není, takže z osmého patra musím dolů i nahoru po schodech. A mohla jsem jet k našemu tryskáči, aniž bych věděla, o jak důležitý případ jde. Byla jsem tak šťastná, že nemusím na to rande, že jsem se zapomněla zeptat, o co jde.




<< Část 1         Část 3 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Odpuštění  není o tom ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku