„Gideone, tebe nechat osamotě.“ Pronesl Hotch, ale v jeho hlase zazněla úleva i radost. Podíval jsem se na něho.
„Jaké podáš hlášení?“ zeptal jsem se Hotche.
„Záchranka se ti na tu ruku podívá.“ Usmál se a šel k záchrance.
„Vítej zpátky, profesore.“ Ozval se dívčí hlas. Když jsem se otočil, stála tam usmívající se Jane.
„Už nejsem tvůj profesor.“ Usmál jsem se na Jane. Ta ke mně přišla a opatrně mě objala. „Díky.“ Zašeptal jsem. Poté jsem se objal i s Teressou.
„Báli jsme se o tebe.“ Zašeptala mi, když jsme se objímali.
„Vše bude v pohodě.“ Usmál jsem se na obě dvě a poté se na mě podívali ze záchranky.
Na místě záchrany (z pohledu Hotche):
Co jsem se ujistil, že je Gideon v pořádku a tak nějak dal najevo, že jsem rád, že je zpátky jsem šel za zdravotníky jim říci, aby se podívali na ruku Gideona. Jinak v autě cestou do loděnic mezi mnou a Jane nepadlo žádné slovo. Oba jsme věděli čeho je Gideon schopen a strach o něj byl silný. Přišel ke mně Derek.
„Hotchi, vše v pohodě?“ zeptal se mě Derek a já se na něho podíval.
„Jo, vše je OK.“ Přikývl jsem hlavou, že se nic neděje. Všiml jsem si, jak Jane se objímá s Gideonem a já se musel pousmát. „S Hayley jsme si prohlíželi knihy jmen. Víte co hebrejsky znamená Gideon?“ zeptal jsem se a řekl jsem víte, protože jsem viděl přicházet k nám Reida.
„Silný bojovník. Výstižné.“ Pronesl s úsměvem Reid a já se taky pousmál. Když jsem totiž viděl, jak má Jane Gideona ráda, uvažoval jsem, že přistoupím a můj syn s Hayley ponese jméno Gideon. I když jsem stále cítil v sobě odpor vůči tomu jménu. Poté nastal čas vrátit se domů.
V tryskáči:
Seděl jsem v našem tryskáči naproti Gideonovi a popíjeli jsme whisky. Vraceli jsme se domů. Případ byl uzavřen a dá se říci, že úspěšně.
„Už jste s Hayley vybrali jméno pro dítě?“ zeptal se mě Gideon a já se na něho podíval.
„Je to legrační. Hayley by se líbilo jméno Charlie, ale víš…na co všechno jsem si hned vzpomněl?“ odpověděl jsem oklikou, ale dal jasně najevo, že jméno ještě nemáme.
„Uh, Manson.“ Došlo to hned Gideonovi. Přikývl jsem hlavou na souhlas a pousmál se.
„Pak tu bylo jméno Henry…“ pokračoval jsem dál ve vyjmenování jmen, které se líbí Hayley.
„Lee Lucas.“ Pokračoval Gideon, takže mi zcela rozuměl.
„A taky Jeffrey…“ teď jsem pokračoval zase já.
„Dahmer?“ navrhnul Gideon a upil ze své skleničky.
„Je jich příliš mnoho.“ Povzdychl jsem si. Chtěl jsem říct, že bych bral jméno John, ale to zase nechce Hayley a kdyby se mě Gideon zeptal, proč zrovna John, tak nechci toto rozhodnutí vysvětlovat. Nechtěl jsem, aby někdo věděl, co cítím k Jane. Teď byla řada na Jane co podnikne. Jak se rozhodne. Ale i kdyby mě odmítla, tak já se nevzdám. Sám jsem jí řekl, že budu o ni bojovat, dokud budu žít. A to jsem chtěl splnit a stát si zatím.
„Je těžké se cítit dobře, když jednoho z nich chytíme, ale na svobodě je dalších padesát. Ale jedno ti řeknu. Jack nezní špatně ne?“ souhlasil se mnou Gideon. Ale jeho otázka mě překvapila a musel jsem chvíli přemýšlet, co tím myslí. Gideon jenom pokrčil rameny a dopil svou skleničku. Já se zadíval z okna a pomalu mi to začínalo docházet.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Zápletka šikovně kombinuje akční policejní drama s hlubšími osobními vztahy, což je pro tento žánr velmi nosné. Ačkoliv se zjevně jedná o fanfikci a využíváš již existující postavy, přidání vlastního romantického konfliktu dodává příběhu zajímavou vrstvu. Pro příště by stálo za to zkusit ještě více prohloubit samotný motiv padoucha, aby nepůsobil jen jako rychlá překážka před vztahovou částí.
Atmosféra – ★★★☆☆
Scéna s rukojmím má dobrý náběh na napětí, ale kvůli rychlému spádu se emoce strachu a ohrožení nestihnou plně rozvinout. Mnohem lépe se ti daří v závěrečné části v letadle, kde je vnitřní rozkol postavy Jane popsán velmi uvěřitelně a melancholicky. Zkus v akčních pasážích trochu zpomalit a více popsat smyslové vjemy postav, čtenáře to mnohem lépe vtáhne do děje.
Provedení – ★★☆☆☆
Text je velmi čtivý a má svižné tempo, díky kterému děj rychle ubíhá, což je u akčních scén plus. Naráží však na časté opakování stejných slov (zejména uvozovacích sloves jako ‘křikl’, ‘řekl’, ‘usmál se’) a trochu krkolomné dialogy, které občas působí nepřirozeně. Dej si také pozor na gramatiku, například na shodu přísudku s podmětem (‘děvčata zjistila’) a interpunkci, ale nenech se tím odradit, vypilování stylistiky přijde s dalším psaním.
Celkové hodnocení:
Jedná se o čtivý a emotivní text, který dobře vystihuje dynamiku týmu a nabízí zajímavý pohled do nitra postav. Máš skvělý cit pro mezilidské vztahy a vnitřní dramata, což je tvá velká přednost a čtenáře to baví. Pokud zapracuješ na bohatší slovní zásobě a plynulejších přechodech mezi akcí a emocemi, tvé psaní se posune o obrovský kus dál. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý základ, na kterém se dá stavět!