„Kolik potřebuješ peněz?“
„Kolik mi dáš.“
„Kdy přijedeš?“
„Za týden nebo za čtrnáct dní. Ještě zavolám.“
Strčila mu peníze do tašky. Začal se obouvat. Stála nad ním mlčky a bezradně. Oblékl si kabát a políbil ji na rozloučenou.
„Ahoj.“
„Ahoj, a nedělej nám starosti,“ pronesla měkce, než za ním zaklaply dveře. Ale to už běžel se schodů a krátkou chodbou ke dveřím domu, kde ho uvítala deštivá ulice a lipová alej jeho rodného města na severu.
Sál vysokoškolského klubu praskal tlakem reproduktorů a kolébal se rytmem diskotéky jako vyvržený sud na vlnách dychtivosti. Modrofialová barva stínidel intimních lampiček na stěnách snímala rysy z tváří návštěvníků, kteří kmitali v dusném prostoru jako roj bledých lišajů vznášející se nad plastikami nízkých sedátek, shrbených těl a lelkujících postav. Pouze taneční parket se vzdouval lidskou hmotou ozářen dvěma kužely reflektorů vodorovně rozvrstvenými cigaretovým kouřem pod dominantou mixážního pultu a mladíka s načesanou hřívou vlasů, který ladně pohazoval gramofonovými deskami z jednoho kotouče na druhý. Ven ze sálu vedly dvojdílné dveře a znamenaly jediný možný únik přehřátých a hlukem omámených hlav do vyvětrané předsíně klubu.
Ve světlém výřezu dveří stanuly dvě módně oblečené dívky a s výrazem znuděné protřelosti se rozhlížely po přítomných. Konečně nalezly cíl svého zájmu a zamířily k jednomu ze stolků uprostřed sálu. Byl na ně strhující pohled, když vykonávaly nacvičenou vstupní promenádu dějištěm kypícího života. Ty ladné křivky boků upnutých do přiléhavých kalhot, důstojné posunky zdobené nachovou perletí úst a dokonalostí účesu, elegantní gesta náhodných pozdravů. Kdo by se nenechal unést tak dokonalým vstupem smyslné etikety, ledaže by trpěl ublíženou ignorancí či ješitností intelektu. Jak neodolatelně působil nádech bezprostřednosti, se kterým obsadily jednu volnou stoličku u stolku obklopeného přáteli.
Michaela Dvořáková, robustní ale sportovní blondýnka s nakrátko sesekanými vlasy, se na ně zubila mohutným a běloskvoucím chrupem.
„Co tak pozdě?“ oslovila půvabné kolegyně z ročníku. „Byla tady bez vás nuda.“
Slova utonula v úsilí dívek opravit na svém zevnějšku co se dá, než splynou s koloritem prostředí.
„Zuzano, Marilo! Přestaňte se konečně nakrucovat. Mám pro vás novinku,“ pronesla zvýšeným hlasem, při kterém nepřestávala obnažovat bělost svých zubů. „Nový hit, tanec Bump, znáte ho?“
Hlasité předčítání