Dívky jako na povel svorně vypískly: „Kvůli němu jsme se právě zdržely.“
„Mořily jsme se jeho nácvikem celé odpoledne,“ doplnila Marila s tónem naivní upřímnosti odpověď Zuzany a vyndala zrcátko z kabelky. Lehce si urovnávala dlouhé, černidlem slepené řasy, když se u jejího ucha ozvalo: „Smím prosit?“ Vzhlédla na krátce ostříhaného studenta s brýlemi. Z jejích smyslných rtů se nesneslo slovo. Pouze bezděčné cuknutí koutkem a nadále se věnovala svým černým očím. Mladík zrudl a vytratil se jako pára nad hrncem.
„Neumíš si představit,“ zvedla Marila pohled od zrcátka, „jaká je Zuzka nemotora. Ach, to byly potíže,“ vzdychla komicky.
Zuzana do ní bez obhajoby rýpnula loktem a ukázala na tančícího muže v džínovém saku a s mexickým knírem. Nevázanými gesty lákal obě dívky na parket.
„Á, náš Ahmed,“ zajiskřilo to v černých očích. Rozkošně zmalovaný obličejík Marily se protáhl a tělo se koketně zavlnilo.
„Áu, vždyť mě shodíš,“ vyjekla Zuzana a málem by se zvedla, aby uposlechla Ahmedovy výzvy, nebýt toho, že se jí před nosem zatřepala krabička cigaret.
Obě krásky vybraly po jedné cigaretě do úst a sklonily se nad plamínkem zapalovače dosud mlčenlivého Michaelina společníka. „Díky,“ elegantně vypustily dva obláčky dýmu.
Michaela je pozorovala s dávkou shovívavosti. Přesto vítala jejich společnost. Přítomnost kterékoliv z nich vždycky přivolávala rozruch a zábavu. Zuzana neklidně poposedávala na své polovině stoličky.
„To je hrůza,“ řekla. „Tady asi dlouho nevydržím. Mám zadek samou modřinu. Ještě jeden nácvik Bumpu s Marilou a utrpí trvalou deformací.“
„To není dost dobře možné,“ chopil se příležitosti Michaelin společník. „Soudím, že tvoje…ehm,“ obličej mu zbrunátněl. „Totiž, že by tvoje zmíněná část těla nesnesla silové zatížení hluboko pod mezí pružnosti.“
Michaela se omluvně zasmála: „Snad bych vás měla představit. Tady Radek mi dává konzultace z interdisciplinárních oborů medicíny. Je totiž fyzik.“
Zuzana se ušklíbla: „Ach ano, to by mě opravdu nenapadlo…“
Její slova zanikla v zesíleném hluku reproduktorů. Otočila se na Marilu a křičela jí do ucha: „Nevím, jak je to s tvojí mezí výdržnosti, ale mě už všechno tlačí. A mám žízeň. Pojď na sklínku.“
Marila v rychlosti přezkoumala společnost u baru a na chvíli zaváhala. Toho využila Michaela.
„Promiň,“ naklonila se k Zuzaně. „Chtěla jsem se zeptat, jestli jste se už podívaly na témata k zápočtům.“
Hlasité předčítání