Pavel zavrtěl hlavou: „Po této stránce jsem definitivně vystřízlivěl. A nehodlám si nic namlouvat. Na absolventa universitních věd jsem nenapravitelný lajdák.“
„K tomu jsi dospěl sám vlastní úvahou?“ zeptal se Kamil.
„Ó nikoliv,“ protáhl energicky Pavel. „Znám pouze dvě skupiny lidí, pro které má vysokoškolský diplom nějaký smysl. Do první z nich patří těch pár nedotčených a zapálených mužů vědy, pro které jsou otázky politiky a společenského uznání stejně nezajímavé, jako jejich plat. K nim ale ty nepatříš.“
„A ta druhá?“
„Tam patří všichni ti nedorostlí snaživci, kteří předstírají, že svými znalostmi chtějí přispět k lepším zítřkům. Problém je v tom, že buď nepochopili pravidla hry nebo mají svoje jisté. Nemám samozřejmě nic proti vzdělání jako takovému. Na to ale nepotřebuji komunistický glejt.“
„Hm, umíš lidi skvěle zhodnotit,“ poznamenal Kamil.
„Jinak bych to neříkal. Ale přesto obdivuji vůli, s jakou ses pustil do boje s matematickými teorémy. Před královnou vědy se klaním až k zemi.“
„No, aspoň něco,“ chytil ho Kamil za slovo. „A co takhle studium vědy jako prostředek objektivního poznání?“
Pavel nasadil poražený výraz: „Právě jsi mě dostal. Omlouvám se, jestli jsem tě někdy podezříval z dětských omylů.“
Jáchym vedle nich po celou dobu rozhovoru hleděl neúčastně na podlahu a pravidelně přibližoval oharek cigarety k ústům. Teď nečekaně promluvil:
„Pavla zaujala naše idea divadla rekvizit. Zná pár slušných ochotníků, kteří by byli schopni celou věc zrealizovat, včetně poskytnutí pódia. Včera jsme to probírali dlouho do noci.“
Ach Bože, divadlo rekvizit, povzdechl si v duchu Kamil, ten stokrát omílaný a stokrát zavržený nápad divadla, ve kterém si věci a lidé vyměnili role. Zároveň pochopil, že Jáchym zavedl řeč na jiné téma právě včas. Snad z pocitu úlevy či potřeby se odreagovat pojal ochotu znovu konzultovat otázky divadla s Pavlem jako s novým živlem, který by mohl konstruktivně zasáhnout do vývoje myšlenky.
„A k jakému výsledku jste dospěli?“ obrátil se na Pavla.
Ten se vzepřel zády v opěradle a bez přípravy spustil:
„Ve smyslu netradiční analýzy vztahu mezi hmotnou a duchovní stránkou světa se mi to zdá jako nápad dobrý. Jenomže, jak se zdá, o moc dál, než k nápadu jste se nepropracovali. Pohádky, ve kterých namísto lidí jednají věci, nejsou žádným objevem. Jsou ale dobré akorát tak pro malé děti. Docela by mě zajímalo, jestli víš, o co vám vlastně jde.“
Hlasité předčítání