Kamil na chvíli zaváhal, než odpověděl:
„V podstatě o to, oddělit od sebe dvě stránky lidské existence. Svobodnou vůli a závislé jednání, osvojené praktiky nebo reproduktivní myšlení. Zrovna mě nenapadá výstižnější výraz. Snad jste to s Jáchymem dostatečně probrali. Člověk je sám sebou pouze dotud, dokud se rozhoduje podle své nejsvobodnější vůle, dokud á priori odmítá se podřizovat i těm nejpřirozenějším impulsům dřív, než pochopí, z čeho pramení. Jde o to, odsunout jeho neuvědomělý, a tedy nechtěný projev do světa věcí, oddělit jej jako věcný prvek do vhodné podoby jednajících předmětů, protože zdroje takového jednání existují nezávisle na jeho volní podstatě.“
„Jenomže, po oddělení závislé stránky toho z člověka moc nezůstane,“ skočil mu Pavel do řeči.
„O to právě běží. Dokázat, jak málo je v člověku odvahy ke svobodě, jak často vystupuje jako někým nebo něčím manipulovaná věc, nástroj cizí vůle, odraz cizího nebo společenského vědomí.“
Pavel si posunul brýle na malém nose, který poněkud zanikal ve středu jinak masitého obličeje.
„Takže,“ pronesl, „představíte postavu, jako shluk deterministicky jednajících předmětů, v jehož středu se bude tetelit nevýrazný panák s oholeným duchem a bez vlastností?“
„Tak mě napadá,“ vmísil se znovu do hovoru Jáchym, zatímco se nakláněl k popelníku, aby si ho přisunul, „že s nesnadností celého projektu se to má jako s problémem kudy a jak na krásnou ženu. Když budu jednat jako pouhý předmět smyslnosti, mám šanci na úspěch. Jakmile do toho zapletu nezávislý intelekt, sotva najdu dost důvodů, abych vůbec zvedl zadek ze židle. Proto bych navrhoval porozhlédnout se po sále, jako ryze věcnou připomínku, dokud je ještě z čeho vybírat.“
„Ty mi něco povídej o věcném přístupu k ženám,“ zvolal hrdelním hlasem Pavel. „Už tě vidím, jak přešlapuješ u dveří, aby ses po pěti minutách odklidil na další cigáro.“
„Podívat se snad můžu, jaké bych měl možnosti, kdybych popustil uzdu svobodné vůli, nebo ne? To vědomí možností mi prozatím stačí, než ze sebe zase udělám věc o sobě.“
„Oho, dávám ti za pravdu. Kdybych já nebyl takový pitomec a nemusel se do všeho namočit, abych poznal, kudy cesta nevede, jaké závratné možnosti jsem si mohl představovat. Mám takový dojem, že to s tím vaším divadlem vypadá podobně. Snad abych do toho raději nikoho nezatahoval, nebo budu ještě lidem pro smích.“
Hlasité předčítání